Video placeholde
Pracoviště Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
Pracoviště Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
Pracoviště Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
Pracoviště Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
Pracoviště Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
66
Fotogalerie

Deník z intenzivky: Jak to vypadá v porodnici? Celý svět se zastavil, ale děti se rodí dál, covid necovid

Máme dost lůžek? Je dost plicních ventilátorů? A hlavně: bude dost personálu, který by je obsluhoval? Na to, čím momentálně procházejí lékaři a sestry intenzivní péče, budeme postupně přinášet odpovědi v této časosběrné reportáži z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se připravují na možný příliv pacientů s těmi nejzávažnějšími komplikacemi způsobenými koronavirem covid-19. Všechny díly Deníku z intenzivky si můžete přečíst zde

Den 16 (8/4) – Celý svět se zastavil, ale děti se rodí dál, covid necovid

Porodní asistentka Lenka Šmatláková z Porodnice u Apolináře odhaduje, že za svůj život pomohla přivést na svět 600–700 dětí. Ve svých 33 letech toho už na porodním sále zažila hodně: Maminky, které rodily několik dní. Miminka, která se narodila tak předčasně a byla tak maličká, že se vešla do dlaně. I tatínky, kteří samou radostí omdleli.

To, co se děje na klinice právě teď, ale zažívá poprvé. A je jí to líto.

„Ještě nikdy se nestalo, že by otcové nemohli být u porodu,“ říká. I proto ji překvapilo, jak velká vlna nenávisti se vůči zdravotníkům kvůli tomuto dočasnému rozhodnutí strhla.

„Já už ty zprávy radši ani nečtu,“ říká porodní asistentka Alice Rus (24).

Jen proto, že zdravotníci z místní porodnice souhlasili s nařízením, aby během pandemie nebyli přítomni otcové u porodu, snesla se proti nim obrovská vlna kritiky. Petici proti tomuto rozhodnutí už podepsalo 30 tisíc lidí.

Podle ošetřující lékařky Martiny Andrášové si spousta lidí neuvědomuje, že už takhle jedou zdravotníci kvůli koronaviru na pohotovostní provoz.

„S těmi tatínky si sem přivedeme deset lidí denně navíc, to znamená mnohem vyšší riziko nákazy pro personál,“ říká.

Zatímco většina klinik kvůli riziku infekce ruší operace, odsouvá neakutní zákroky a připravuje se na možný příliv pacientů s koronavirem, porodnice tento luxus nemají.

Jestli něco člověku připomene, že svět se kvůli koronaviru nezastavil, jsou to právě porody. Ty se na pár měsíců odložit nedají. Děti přicházejí na svět každý den dál, covid necovid.

Kam teď s nimi?

Rodičky se do včerejška rutinně na koronavirus netestovaly. Teprve včera přišlo nařízení, aby se testovaly všechny ženy, které přijdou do porodnické ambulance, i ty, které ambulanci nestihly a přišly rodit na sál. Stejně jako ostatní kliniky, i Porodnice u Apolináře díky testování teď čelí velkému dilematu: kam s rodičkami, které čekají na výsledky testů? Uložit je spíš na infekční, kde se případně mohou nakazit, nebo na čisté oddělení, kde zas mohou nakazit ostatní? Žádná nemocnice nemá dost velkou kapacitu na to, aby mohla všechny suspektní pacienty ubytovat v oddělených pokojích, než přijdou výsledky. S miminky je to podobné.

„Pro rodičky je testování teď stres navíc,“ říká Randáčková. Už takhle je to pro ně prý teď těžké tím, že musí mít u porodu roušky a dýchat skrz ně. Navíc tu ani nemají partnery na psychickou podporu.

Překvapivě to ale žádné z žen, které dneska u Apolináře rodily, moc nevadilo. Maminka Nika, které rodila už druhé dítě, řekla, že jediné, na čem jí záleží, je, aby dítě bylo zdravé. Tatínek prý nestihl ani první porod.

Prvorodička Kristýna zase řekla, že je vlastně ráda, že tu partner není.

„Bylo mu to líto, že tu nemůže být, ale podle mě si to nedovedl představit,“ říká. „Myslím, že by to pro něj nebylo. Byl by tady v nervech a já bych se mu nemohla věnovat a uklidňovat ho.“


Vláda si plní dávný sen: zlikvidovat drobné podnikatele. Více si přečtěte v novém tištěném Reflexu >>>

Reflex 15/2020Reflex 15/2020|Archív