Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát hudebník Roman Holý.
Co vám chybí?
Pozitivní zprávy. Třeba, že někdo z vlády má tasemnici. Nebo že Číňané přestali jíst krysy a netopýry. Nebo že se rozpadla nějaká kapela, která nám brala místo na festivalech.
Co naopak nechybí?
Temné zprávy.
Je něco pozitivního na domácí karanténě?
Je, mám hodně času na přemýšlení a čato mne napadají zajímavé věci. Třeba, že lidé jsou nepoučitelní. Nebo že oheň je lepší, než televize.
Rozčílilo vás něco v posledních dnech?
Ne, rozčilovat se je přežitek. Někdy mi něco spíš jen tak trochu vadí, třeba když je máslo příliš zmrzlé.
Co vás naopak rozesmálo?
Že česká hudba je taková malátná, ztracená, no prostě hrůza.
Co čtete?
Už skoro nevidím, nechávám si předčítat. Poslední kniha, kterou mně předčítali, byla Nabokova Ulita.
Na co se díváte v televizi?
Na televizi se nedívám vůbec. To je naprostá ztráta času. I škrábání v zadku je mnohem smysluplnější.
Jakou posloucháte hudbu?
Hudba mne emočně zraňuje, dávám přednost mluvenému, hebrejskému slovu.
Jak získáváte informace?
Od pana Cibulky a od baby Vangy.
Z čeho máte strach?
Z toho, že nebudu doceněn. Z toho mám hrůzu.
Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?
Na to, jak jsem střelil svého prvního jelena. Vycházím jen do lesa, samozřejmě ozbrojen. Neměl jsem na vybranou, zaútočil na mne.
Čemu věříte?
V boha. Ne v nějakého vousatého hipíka na obláčku… Spíš tak nějak v sebe.
Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?
Moje tři dcery. I přesto, že jdou do telecích let, chovají se báječně.
Změnil jste stravovací návyky?
Jistě. Začal jsem vyloupávat krevety. Je to vlastně o dost chutnější.
Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?
Ne, vše obnovím v co největší možné míře, především záletničení a alkohol.
Koho si dnes vážíte?
Cemr. Pucíka, panděro, břuch.
