Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát hudebník Ondřej Hejma.
Co vám chybí?
Například živá muzika, míčové hry, hospody, lidské doteky...
Co naopak nechybí?
Nové revoluční nápady pražských starostů, primátorů a senátorů.
Je něco pozitivního na domácí karanténě?
Ta pospolitost, neambicióznost, a hlavně to jaro!
Rozčílilo vás něco v posledních dnech?
Spolehlivě mě nasere vždycky, když nějakej následovník dr. Mengeleho usoudí, že tahle tragédie by se dala využít jako důchodová reforma.
Co vás naopak rozesmálo?
Přiznávám, že takovej ten hurónskej osvobozující chechták si už nějakou dobu nevybavuju.
Co čtete?
Paměti Josefa Hlinomaze.
Na co se díváte v televizi?
Nic moc. Počkám až sundaj ty roušky. Podle mě jsou tam už úplně jiný lidi a to ještě nezasedla nová rada.
Jakou posloucháte hudbu?
Dávám dohromady nový album, takže honím múzy na YouTube a piluju texty.
Jak získáváte informace?
Klikám všude od Seznamu po Protiproud, ale zdá se, že nikde žádný solidní informace zatím nemají.
Z čeho máte strach?
Se strachem je třeba bojovat. A ne o něm žvanit.
Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?
Už se těším až to všechno pěkně vytěsním.
Čemu věříte?
Že mi dává smysl si opakovat čínská slovíčka ze školy.
Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?
Třeba dnešní luční procházka ze Zadní Třebáně do Bělče a zpět. Byla to neuvěřitelná krása, nonstop kochání.
Změnil jste stravovací návyky?
Experimentujeme. Tuhle jsme měli bramborový placky s čerstvým kravským mlíkem. Instantní návrat do dětství za pár korun.
Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?
Já se nikdy ničeho nevzdám. Rozumíte? Nikdy!
Koho si dnes vážíte?
Je jich díkybohu spousta. Všech těch co něco uměj a jsou ochotný to dělat. Sůl země. Ty budeme potřebovat.
