Československá republika vznikla 28. října 1918. O rok a několik měsíců později oficiálně nový stát získal i svojí vlajku, kterou tvoří bílý a červený pruh, mezi něž je vložen modrý klín. Tento státní symbol přečkal všechny dějinné peripetie (přestože během okupace užíval Protektorát Čechy a Morava jinou, takzvanou protektorátní vlajku) a Česká republika jej používá dodnes.
Příslušný zákon (č. 252/1920, o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti) byl přijat Národním shromážděním Československé republiky v podvečer 30. března 1920. Tímto zákonným aktem tak byla dána definitivní podoba nejen státní vlajce (rozložení jednotlivých barev a poměr šířky k délce 2:3), ale současně byly definovány i tři státní znaky (malý, střední a veliký) a rovněž standarta prezidenta republiky.
Během první světové války plnil funkci státní vlajky původně výsostný zemský symbol Čech, který se skládal z pruhů bílé a červené barvy. Po ustavení Československé republiky však přestal vyhovovat z politických důvodů, a to především proto, že neodrážel sepětí českých zemí se Slovenskem. Kromě toho bylo například při vyznačování svrchovanosti na hranicích na obtíž, protože červenou a bílou barvu užívaly také Polsko a Rakousko. Jedním z navržených řešení tudíž bylo mezi bílou a červenou vložit ještě třetí barvu, v tomto případě modrou.
Nejdřív politikaření, pak vlajka
Československá republika přijala svoje plnohodnotné státní symboly až téměř rok a půl po vyhlášení své samostatnosti. Svým způsobem to bylo logická. Mladá republika řešila zcela jiné starosti, a to jak se zásobováním či územními půtkami, při nichž na některých územích teprve muselo Československo prosadit a dosadit svoji státní autoritu. Přesto ani už v tu dobu nebyla nouze o politikaření.
Podle historiků už i onoho 30. března 1920 přišlo hlasování o státních symbolech v pořadí až jako šestý bod hlasování zákonodárců. Na programu mu byly totiž předřazeny „důležité body“jako žádosti o vydání tehdejšího předsedy vlády Vlastimila Tusara či poslance Josefa Šády k trestnímu stíhání.
Ale zpět k samotnému zrodu československé vlajky. Ustanovená komise tehdejšího Revolučního národního shromáždění ji vybírala z mnoha návrhů. Od vlajky se čtyřmi hvězdami, přes vlajku se třemi vodorovnými pruhy ve slovanských barvách a černým klínem u žerdi a červeným kalichem uprostřed klínu, až po vlajku bílo-červenou s modrým klínem sahajícím až do třetiny délky vlajky. Tento návrh pocházel z rukou heraldika a archiváře Jaroslava Kursy (1875 - 1950). Právě tato verze byla podrobena praktickým zkouškám a po zhodnocení byl pak klín protažen až do poloviny vlajky. Tedy do stavu, ve kterém se nachází doteď. Legendární je argumentace autora, kterým podporoval svůj návrh. Kursa tehdy razil názor, že vlajku by mělo být schopné namalovat i malé dítě.
Kursův návrh měl řadu odpůrců, patřil mezi ně dokonce i prezident Tomáš Garrigue Masaryk nebo poslanec Josef Záruba-Pfeffermann, jenž byl členem komise, která se návrhy zabývala. Oponentní návrhy proti pruhům s klínem preferoval grafik Vojtěch Preissig. Ten byl pro změnu ovlivněn dlouholetým pobytem ve Spojených státech amerických a prosazoval americkou symboliku. Jeho návrhy obvykle čtveřici pěticípých hvězd představujících Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko.
Zákon schválen bez rozpravy
Přestože dění v týdnech před schválením státních symbolů bylo hektické, samotné hlasování dne 30. března 1920 proběhlo hladce. Je to patrné i ze starých záznamů z jednání, které jsou na webu Poslanecké sněmovny. Ocitujme z nich malou část. „Ještě ten den dopoledne se sešel ústavní výbor. Jednání se zúčastnili i odborníci ze znakové komise. Opět vystoupil poslanec J. Záruba-Pfeffermann a požadoval odstranění slovenského znaku z prsou českého lva a jako náhradu navrhoval bílo-červenou vlajku s vloženou malou vlajkou amerických Slováků namísto vlajky s klínem. Na následné podrobné debatě přesvědčili odborní znalci ústavní výbor, aby trval na již vypracovaném systému státních symbolů. Odpoledne se konala plenární schůze Národního shromáždění. V jednacím sále byly vystaveny vlajka a ostatní projednávané státní znaky. Nejprve poslanec František Hnídek přednesl zprávu výboru. Pak byla na žádost některých poslanců schůze přerušena na poradu klubů. Původní půlhodinová přestávka se však prodloužila na tři hodiny. Po přestávce, která skončila v 18:45, byl zákon bez rozpravy schválen většinou hlasů.“
Po publikování zákona ve Sbírce zaslalo ministerstvo vnitra tisku následující sdělení: „Heraldický návrh státní vlajky a státního znaku vypracoval koncipista státního archivu Jaroslav Kursa v dorozumění s univerzitním profesorem doktorem Gustavem Friedrichem; po stránce umělecké vypracoval a provedl dotyčné návrhy prof. František Kysela z umělecko-průmyslové školy se svými žáky.“
