Na počátku týdne proběhla v tichosti podivná právní operace, kterou se vláda zřejmě rozhodla vzít živnostníkům i dalším občanům možnost domáhat se práva na odškodnění za škodu vzniklou protikrizovými opatřeními zavedenými za „mimořádného“ stavu.
Vláda totiž na svém pondělním jednání provedla sice jakoby detailní, ale zároveň na první pohled trochu nepochopitelnou právní operaci. Zrušila svá dřívější rozhodnutí, podle nichž zavedla zákaz prodeje a zákaz volného pohybu. Okamžitě ovšem přijala nová usnesení, která zakazují ve stejném rozsahu totéž. Celé by to bylo nelogické, kdyby usnesení nebyla postavena na odlišných zákonech.
Krizové zákazy
V prvním týdnu platnosti byl totiž zákaz prodeje a zákaz volného pohybu postaven na tzv. krizovém zákoně. Ten je vlastně „prováděcím“ zákonem k ústavnímu zákonu o bezpečnosti České republiky, který reguluje pravidla, za nichž může vláda vyhlásit „mimořádný stav“ a získat pravomoci, jimiž normálně kabinet nedisponuje. Druhy mimořádných ústavních situací v tomto ohledu u nás existují tři: válečný stav, stav ohrožení státu nebo nouzový stav. První dva souvisejí s ohrožením suverenity nebo územní celistvosti naší země, třetí se vztahuje na přírodní nebo zdravotní katastrofy a havárie.
Právě nouzový stav využila vláda k boji proti šíření koronaviru. Vyhlásila ho 12. března, a to na maximálně možnou dobu 30 dnů. Nouzový stav by se mohl prodloužit i po této lhůtě, ale pak už by to musela dopředu odsouhlasit Poslanecká sněmovna.
Podivné vyhlášení
Podle některých právníků je sporné už samotné vyhlášení nouzového stavu, protože ústavní zákon předepisuje, aby vláda současně s jeho vyhlášením vymezila, která práva a svobody budou omezena a které mimořádné povinnosti se budou naopak ukládat. Původní rozhodnutí vlády ovšem toto vymezení neobsahovalo. Vláda naopak zvolila cestu, kdy nejprve vyhlásila nouzový stav a pak postupně vyhlašovala různá omezení: například právě uzavření obchodů či omezení možnosti vycházet.
Právo na odškodnění
Jak už bylo řečeno, původně tato omezení byla opřena o krizový zákon, který určuje detaily fungování nouzového stavu. Jenže tenhle zákon pamatujte i na to, že občané mohu být mimořádnými vládními opatřeními poškozeni, a proto obsahuje paragraf o tom, že je stát „povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními (…) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám“.
Právní klička
Na tuhle možnost odškodnění začali zejména po uzavření obchodů a provozoven někteří postižení poukazovat. Následně přišlo podivné rozhodnutí vlády zákazy zrušit a hned je zase obnovit podle jiného zákona. Vláda vzala na vědomí rozhodnutí ministra zdravotnictví zavést na další období stejné zákazy, ale již právně zdůvodněné zákonem o ochraně veřejného zdraví. Zavření obchodů nebo nemožnost volného pohybu po ulicích se tím nijak nezměnila, ale jeden podstatný rozdíl stejně vznikl. Zákon o ochraně veřejného zdraví totiž ustanovení o náhradě škody nemá. Vláda se tímto právním fíglem, navíc provedeným trochu potají pojistila proti možným žádostem o odškodnění. Ty by teď teoreticky mohly mířit jen na období od 17. do 23. března, naopak od posledního úterý do 1. dubna „jedou“ zákazy podle „zdravotnických“ pravidel, a tedy bez odškodnění.
„Utajená“ operace
Zajímavé je také to, že tuhle právnickou rošádu vláda učinila téměř v utajení. Rozhodnutí samozřejmě zveřejnila, ale nebyla o nich původně řeč na žádné z dlouhých vládních tiskovek, kde kabinet a jeho ministři doteď představovali téměř všechny detaily svých protikrizových opatření.
Když vše včera „prasklo“, zvolila vláda hned několik druhů obhajoby nezvyklého kroku. Ministryně financí Schillerová začala trochu záhadně mluvit o „černých pasažérech“, vůči nimž se kabinet musel vymezit a zamezit všem pochybnostem. Ministři zároveň začali tvrdit, že se vlastně nic nezměnilo, protože podle jejich výkladu nemají například majitelé zavřených obchodů nárok na odškodnění, ať se jede podle jakéhokoli zákona. Podle jejich výkladu totiž odškodnění náleží jen těm, kterým stát za nouzového stavu zabaví majetek nebo nařídí konat nějaké činnosti.
Černí pasažéři
To je vzhledem k textu zákona právně dost odvážné tvrzení, ale v právním státě s dělbou moci by o takovýchto věcech měl definitivně rozhodnout soud, protože ani nouzový stav nedává ministrům ani vládě jako celku právo vykládat zákony. To je vždy ponecháno soudcům.
Odškodnění není zločin
Stejně tak není nejlepší zpochybňovat právo občanů domáhat se odškodnění za opatření státu, i když jsou činěna za krizových okolností. Chtít odškodnění není zločin a ti, co by se o to pokusili, nejsou žádnými černými pasažéry, ale občany, kteří si nemyslí, že je stát za časů epidemie ve všem a plně nadřazen svým občanům. Stát může dočasně omezit naše práva, ale po skončení se krize k následkům má, a to i podle aktuálně platných zákonů, postavit čelem.
Jaká válka nás čeká v budoucnu? Na co bychom se měli připravit? Jak dlouho potrvá současné pandemie? Přečtěte si rozhovor se Soňou Pekovou v novém tištěném Reflexu >>>
Kalkulačka pro OSVČ: Vypočítejte si čistý zisk za rok 2020>>>
