Úderem 20. hodiny se zvedá zvláštní hluk. Připomíná to vzdálený zvuk hromu a blížící se bouřky. V dalších minutách intenzita tohoto hluku narůstá, mísí se v něm i hlasy, výkřiky či skandování. Slovy se tato vřava popisuje těžko. Je to hřmot desítek tisíc rukou, které tleskají ve zvláštním souzvuku. Obyvatelé Madridu, Barcelony, Seville, Valencie a dalších španělských měst takto vzdávají z balkonů svých domů a bytů hold svým zdravotníkům. Takto popisovala zahraniční média situaci ve španělských městech večer v sobotu 14. března. Tento spontánní dík „bojovníkům proti koronaviru v první linii“ a „výraz solidarity“ se následně rozlil po celé Evropě.
V pátek 13. března vyhlásil španělský premiér Perdo Sánchez v zemi stav nouze. Na jeho základě museli Španělé zůstat doma, mohli si dojít maximálně na nákup, do lékárny či k lékaři. Přísně zakázáno bylo vyjít si ven i na krátkou procházku. Většina lidí začala pracovat z domova a ti, kteří museli do práce docházet ze svých domovů, museli u sebe nosit potvrzení od svých zaměstnavatelů.
Ve městech všude začala hlídkovat policie a pokud zachytila někoho, kdo nedodržoval nařízená pravidla, mohl počítat v tom lepším případě s pokutou 100 euro (cca 2750 korun) a v tom nejhorším i s rokem vězení. Mnozí Španělé to zprvu ohodnotili tak, že žijí ve skutečném domácím vězení. To se však velice brzy změnilo.
Přestože nařízená opatření se mohla z počátku jevit jako drakonická, Španělé jim kladli malý, či takřka žádný odpor. Byli si vědomi i toho, že kromě Itálie žádná evropská země než jejich neměla více případů nákazy virem COVID-19. A každým dnem přibývaly stovky nových případů nakažených či zemřelých. V posledních dnech zprávy z této země navíc doprovázejí už i drastické snímky mrtvých či umírajících seniorů, o které se už nemá kdo starat, či pacientů, kteří leží na chodbách nemocnic na zemi.
Počáteční úlek se velice rychle proměnil ve spontánní a masový vděk a Španělé takto na dálku neúnavně a každý večer děkují svým zdravotníků. Například zpívají populární hit od zpěvačky Móniky Naranjo „I Will Survive“ (Přežiji). Španělská média pak hojně popisují události, kdy pracovníci v jedné nemocnici svým podporovatelům odpověděli videem nahraným na chodbě. Postavili se v malé skupině a měli na sobě masky, zvedali jedno písmeno za druhým a vytvořili text „všichni jsme v tom spolu“. Pak písmena odložili a minutu tleskali svým podporovatelům doma.
Dění ze španělských velkoměst se záhy rozlilo po Evropě. Každý večer tak děkují svým zdravotníkům obyvatelé Paříže, Bruselu, Athén, Amsterodamu, Lisabonu a dalších měst. „Tleskáme dnes večer z úcty a děkujeme všem zdravotníkům v Nizozemsku, kteří nás chrání před tímto hrozným koronavirem,“ prohlásil panovník Willem-Alexander, který sledoval projevy díků obyvatel se svou rodinou z královského paláce Huis ten Bosch v Haagu.
Obyvatelé Říma a některých dalších italských měst se „kulturně vzepřeli“ koronaviru ještě dříve než Španělé, když už v pátek 13. března začali na svých balkonech a v oknech společně zpívat národní písničky včetně státní hymny. Posléze se přidali ke španělské potleskové kampani i oni. V Bruselu a dalších belgických městech bylo večerní děkování obyvatel pro změnu rozšířeno i na všechny, kteří pracují na udržování základních služeb v zemi, jako jsou hasiči, pracovníci supermarketů, ale i popeláři.
Ve středu 18. března se poprvé roznesl potlesk i z domů a bytů v některých městech České republiky a akce „Poděkujme potleskem“ je zatím podle facebookové stránky iniciátorů plánována až do 1. dubna. Lze tedy předpokládat, že se v následujících dnech se ve větší míře budou připojovat i další tuzemská města.
