V sobotu slovenská prezidentka Zuzana Čaputová jmenuje novou vládu vedenou vítězem nedávných voleb Igorem Matovičem. Včerejší oznámení jmen všech ministrů nebylo na Slovensku zprávou číslo jedna. Zemi našich východních sousedů totiž také zaplavil koronavirus a boj s ním naprosto dominuje všem médiím. V jeho stínu se ale v těchto dnech odehrává velká politická změna, kdy končí vláda jednoho z kvarteta silných mužů současné visegrádské čtyřky. Robert Fico měl ještě před čtyřmi lety sám většinu v parlamentu a teď odchází do opozice a vládnout bude politik, který svou kampaň postavil na tom, že pošle právě bývalého premiéra „do basy“.
Igor sjednotitel
Bouřlivák Igor Matovič z předvolebního období je ale pryč. Nezměnil sice slibovanou politiku, ale zásadně upravil svůj politický styl. Bez větších veřejných tahanic dokázal velmi rychle sestavit novou vládu, a navíc si při koaličním jednání dokázal prosadit téměř všechno, co chtěl, a partneři při tom navíc vypadají spokojeně.
Jeho strana bude mít v nové vládě polovinu všech křesel a Matovič neustoupil ani ve sporu o ministerstvo financí, na které si logicky dělal nárok lídr liberální a eurorealistické strany Svoboda a solidarita (SaS) Richard Suľík, který v minulosti patřil k autorům slovenské rovné daně. Matovič mu raději „vnutil“ funkci ministra hospodářství a zároveň prvního místopředsedy vlády pro ekonomiku a návdavkem pro jeho stranu přidal rezort ministra zahraničí, aby státní kasa zůstala v rukou premiérovy strany Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽANO).
Pánem rozpočtu se proto stane konzervativec Eduard Heger, který ovšem připouští, že země teď může zavést i speciální daň z luxusu, kterou nyní slovenská pravice vnímá jako jednu z možností, jak získat zpět majetek podle ní získaný politiky strany Smer a jejich kamarády na úkor státního rozpočtu. Ze stejného důvodu nová koalice prosazuje i zavedení povinnosti prokazovat původ majetku.
Plukovník proti viru
Kromě financí získá strana nového premiéra také silové rezorty v podobě obrany a vnitra. Obsazení druhého z nich bylo včera hlavním překvapením. Ministrem vnitra se totiž nečekaně stane plukovník Roman Mikulec, který prošel kariérou stíhacího pilota i šéfa vojenské tajné služby. Do druhé pozice se dostal za poslední pravicové vlády, kterou vedla Iveta Radičová. Po návratu Roberta Fica do čela vlády byl naopak stíhán pro údajné vynášení tajných informací, ale byl soudem osvobozen a očištěn.
Matovič jeho překvapivou nominaci vysvětlil tím, že v době koronaviru země potřebuje v čele klíčového ministerstva vnitra profesionála se zkušeností s vedením ozbrojených sborů a policii nejlépe „vyčistí“ někdo zvenku. Nový premiér tím ovšem také vyřešil problém, že první dva možní kandidáti do čela rezortu nešli. Novináři opakovaně zmiňovaný Daniel Lipšic, který už v minulosti v čele vnitra byl, stal se tehdy symbolem boje proti podsvětí a nyní je právním zástupcem rodiny zavražděného novináře Jána Kuciaka, ale z politiky odešel, když při jeho dopravní nehodě zahynul člověk.
Lipšic navíc nyní ministerské ambice sám rázně odmítl. OĽANO si do čela vnitra připravovalo jeho bývalého spolupracovníka Gábora Grendela, ale tohoto slovenského Maďara před volbami část justice blízká lidem kolem Smeru odstřelila podáním podivné obžaloby na základě trestního oznámení, které kdysi podal sám mafián Marian Kočner. Účelová obžaloba byla stažena, ale zůstalo trestní stíhání. Grendel nechtěl být vydíratelný a Matovič minimálně dočasně sáhl po jisté volbě v podobě plukovníka Mikulce, kterého obratem prodal jako správného muže do současné nepohody.
Šéfdiplomat v karanténě
Ze čtyř klíčových rezortů každé vlády Matovič partnerům nechal jen už zmíněné zahraničí, které Suľíkova strana také trochu překvapivě obsadila elitním kariérním diplomatem Ivanem Korčokem, který profesionálně sloužil všem předcházejícím vládám. Aktuálně je velvyslancem Slovenska v USA a na cestě k ministerskému jmenování ho nyní čeká jako všechny Slováky cestující ze zahraničí povinná karanténa.
Bez Kisky
V nové vládě naopak nezasedne předseda a zakladatel strany Za lidi (ZĽ) a bývalý prezident Andrej Kiska. Muž, který byl jednu chvíli hlavním symbolem odporu opozice a velké části veřejnosti proti vládě Roberta Fica, navíc už ve středu oznámil, že se vzdává i mandátu poslance. Oficiální zdůvodnění zní, že mu pokračování v intenzivní politické kariéře znemožňuje zdravotní stav. Kiska skutečně loni podstoupil operaci srdce a podle jeho slov mu bohužel úplně nepomohla.
Měnil, až vyměnil
Málokdo ale na Slovensku věří, že je to jen zdraví, které je za krokem, který si Andrej Kiska teď zvolil. Bývalý prezident totiž v poslední době politicky zaplatil za několik svých špatných rozhodnutí. Místo aby loni obhajoval prezidentskou funkci, se zhlédl v premiérské vidině. Netradiční sestup hlavy státu mezi „obyčejné“ stranické politiky ale nevyšel. Druhou zásadní chybu pak Kiska udělal, když se rozhodl místo spolupráce s dalšími stranami a budováním široké opoziční koalice jít do voleb raději sám s vlastní novou stranou. Kdyby nerozbil širší koalici, byl by jejím přirozeným lídrem a nepřepustil by roli hlavního soupeře Ficovy strany Smer Igoru Matovičovi. Nepovedlo se a Kiskova strana jen taktak prošla do parlamentu.
V předvolebních úvahách média dělala z Andreje Kisky možného budoucího ministra zahraničí, ale pro Kisku to bylo zřejmě málo. Vzhledem k slabosti výsledku jeho strany by nehrál v Matovičově kabinetu výraznější roli a jen sedět v parlamentu by v případě bývalé hlavy státu bylo opravdu zvláštní. Kiska proto odchází z politické scény společně s koncem ficovské vlády. Oba rivalové se mohou ještě na scénu vrátit, ale zejména u Kisky to není moc pravděpodobné.
Lovec žen v čele parlamentu
Ve vládě nebude ani lídr dalšího koaličního uskupení – předseda podnikatelské populistické strany Sme rodina Boris Kollár, který se na evropské úrovni hlásí ke stranám kolem Marine Le Penové či Tomia Okamury. Majitel mediální skupiny si vybral jako šéf druhé největší koaliční strany roli předsedy parlamentu a vybojoval si pro svou stranu jím vysněné ministerstvo dopravy, které má jeden z největších rozpočtů ze všech rezortů.
Matovič vzal jeho stranu do vlády, aby nová koalice měla ústavní většinu, ale asi také proto, aby měl populistu Kollára raději uvnitř týmu než v opozici, kde teď zůstal jen Ficův Smer a extremističtí kotlebovci. Kollárovci ve vládě mohou pro Matoviče hrát také roli protiváhy vůči ekonomicky velmi liberálnímu a reformně naladěnému Richardu Sullíkovi. Překousne proto i Kollárův zvláštní politický styl, který ilustruje i jeho vystoupení na tiskovce, kde byla představena jména všech ministrů. Kollár na ní mimo jiné řekl, že nebude využívat oficiální byt předsedy Národní rady, protože by se tam nevešlo jeho deset dětí, které má s devíti různými ženami.
Matoviče a jeho partnery teď čeká nelehký úkol naplnit velká očekávání, která slibem zásadní politické změny vyvolali. Jinak se časem vrátí Robert Fico nebo nějaká jeho reinkarnace.
