Jsem dominantní, mám sadistické sklony, říká Edna, která se svazování, tedy shibari, věnuje už roky. Vidí v něm krásu a emoce, ale taky vzrušení. Svazuje hlavně ženy, je totiž lesba a k ženám má prostě blíž. Její cesta ale nebyla jednoduchá. Otevřeně mluví o prvním, hodně komplikovaném BDSM vztahu s jinou ženou, sebevraždě matky i důležitosti bolesti a důvěry při svazování. To je podle ní v Česku daleko populárnější, než si možná myslíte.
Na začátku bylo objevování vlastní sexuality a první seznamování s BDSM praktikami. Edna říká, že leccos asi zdědila po rodičích, že i oni byli v tomhle trochu jiní. Uvědomila si, že je lesba a měla fantazie, které ale v té době zůstávaly potlačené. Teď mluví o tom, že cítí volání, které si naplňuje právě svazováním jiných.
První BDSM vztah měla Edna se starší ženou, která ale úplně nerespektovala její hranice. Tlačila na ni, omezovala život. Edna ze vztahu odešla a na svazování a další masochistické praktiky chtěla zanevřít, po sebevraždě matky se k nim ale vrátila. Byl to pro ni v životě zásadní impulz. Říká, že matce nikdy neodpustí, a popisuje proč. Po tomhle všem nechce žít ve lži a dělá věci, jak je cítí.
Ženské tělo je svázané ještě krásnější, říká Edna a líčí, jak svazování probíhá a co na to potřebuje. Nemá třeba ráda volná zápěstí. O bolesti mluví jako o součásti, kterou má ráda. Ráda ji způsobuje, tedy pokud ji i druhá strana ráda přijímá. Může to přitom být i nebezpečné, Edna má sama jednu špatnou zkušenost.
Jakou roli hrají při svazování emoce? V čem je nebezpečné, co se může stát a jak tomu Edna předchází? Jaké byly její začátky? Jak se vyrovnávala se sebevraždou matky a v čem taková zkušenost dítě změní? Proč to matce stále vyčítá? A dívá se společnost na svazování pořád jako na úchylku?
Na další zajímavé rozhovory se podívejte zde >>>
