Je jich málo. Jsou přetížení. Více než 4 z 10 spadají věkem do skupiny, u které je smrtnost na koronavirovou infekci násobně vyšší než u většiny produktivní populace. K tomu všemu se nemají jak pořádně chránit, protože není k dispozici dostatek účinných respirátorů. Přesto většinou dál pracují v první linii a léčí své pacienty.
Často na ně kolegové z jiných oborů i pacienti koukají skrz prsty jako na dispečery, kteří jen přeposílají nemocné na specializovaná oddělení, případně měří tlak a předepisují základní léky. Teď by s nimi ale asi měnil málokdo.
Velká část praktických lékařů pro dospělé i pro děti a dorost pracuje v současné situaci na samé hranici přijatelného rizika. Stačí se podívat na pár následujících čísel.
Více než 41 % praktiků pro dospělé je starších 60 let, z toho 21,8 % dokonce už překročilo hranici pětašedesátky. Praktici pro děti a dorost jsou ještě starší – nad 60 let jich je 48 %, z toho 26,2 % dokonce nad 65 let. To jsou tvrdá data, která na nedávném sjezdu lékařské komory představil ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek. Tedy de facto podřízený ministra zdravotnictví. Ten rozhodně nemá důvod kouzlit s čísly tak, aby mohl malovat situaci černější, než skutečně je.
A teď trochu jiná čísla. Zatímco u lidí ve věku do 50 let, kteří byli nakaženi koronavirem, se smrtnost pohybuje kolem 0,2-0,4 %, ve věkové skupině 50-59 let je to 3-6krát horší (smrtnost 1,3 %). Nakažených mezi 60 a 69 lety umírá dokonce 3,6 %, nad 70 let je to 8 % a nad 80 let 14,8 %.
Přeloženo z řeči čísel: Čtyři z deseti praktiků mají při nákaze koronavirem devětkrát větší pravděpodobnost, že zemřou, než lidé ve věku do šedesátky. A to jsme z čísel, která se nabízejí, vzali ta příznivější.
To ale není zdaleka všechno. Riziko nákazy u praktických lékařů logicky výrazně roste vzhledem k tomu, že jejich ordinace navštěvují lidé, kteří mají zdravotní problémy. V tomto ročním období velká část z nich smrká, kašle, má teplotu. Postihla ho jen lehká viróza, chřipka nebo koronavirus? Praktický lékař by měl rozhodnout, co s pacientem dál, vyšetřit ho. On ani sestra ale nemají vhodné ochranné pomůcky – stát pořád nedokázal zajistit, aby byl respirátorů dostatek.
Přiznejme si: Kdo z nás by v situaci, kdy by mu v případě nákazy hrozilo vysoce nadprůměrné riziko úmrtí, šel bez ochranných prostředků do práce, kde by na něj celý den chrchlali a prskali lidé, u nichž není jasné, co jim je?
Za sebe říkám: Klobouk dolů před praktiky, kteří navzdory všemu dál ordinují.
