Následující případ se začal odvíjet ve Vrchlického sadech jen krátce po vzniku republiky. Psal se listopad 1918, když si k mladíkovi ve vojenské uniformě přisedly na lavičku dvě dámy. Jedna starší, druhá ještě mladá. Hovořili o tom, jak těžké je opatřit si v napjaté době mléko a uhlí. Mladík nabídl ženám pomoc.
Jednalo se o sedmdesátiletou vdovu po někdejším prezidentu pražské Plodinové burzy Žofii Kallbergovou a její služku, možná spíš společnici, osmadvacetiletou Marii Mirtlovou. Bydlely jen nedaleko odsud – v mezaninu výstavního domu na rohu Mariánské a Bolzanovy ulice (č. p. 1615/1) – a bylo vlastně jen shodou okolností, že mladíkův nevlastní děd obchodoval v Bubenči s mlékem a dokázal pro obě ženy obstarat také zásobu uhlí na zimu. Během následujících měsíců přicházel mladík do bytu v Bolzanově ulici docela pravidelně. Obstarával ženám mléko i další potraviny. Získal si tak důvěru vdovy Kallbergové, která jinak svůj byt takřka neopouštěla a nikoho do něj nepouštěla. Podle sousedů připomínal pevnost a o tom, jaké bohatství se uvnitř nachází, se vyprávěly pravé zkazky.
Sám mladík měl nejednou příležitost prohlédnout si bohaté zařízení domácnosti. Spřátelil se zejména se služkou Marií Mirtlovou, jež vděčně přijímala každé vytržení z poněkud fádního života, který po boku staré ženy vedla. Ve středu 29. října ji tak celé odpoledne učil v kuchyni bytu „americké tance“. Při tom se žena neprozřetelně zmínila o bohatství své paní. Má prý šperků a dalších cenností za tři milióny korun. Netušila, že rozhodla o svém osudu.
Železná trubka
Když večer mladík opouštěl byt v Bolzanově ulici, zněla mu hlavou stále znovu služčina slova – bohatství za tři milióny! Celé tři milióny! Chodil noční Prahou a poznenáhlu dospěl k rozhodnutí, že starou ženu zabije a všechny cennosti si z bytu odnese! Věděl, že služka Mirtlová půjde ráno k holešovickému Výstavišti pro mléko a Žofie Kallbergová zůstane doma sama.
Byl čtvrtek 30. října 1919, krátce před desátou dopoledne, když dorazil před dům. V ohradě blízko karlínského Varieté si opatřil 67 centimetrů dlouhou a asi kilogram těžkou železnou trubku. A stalo se ještě něco. Snad jen náhodou, která hraje v tomto případě takovou roli, potkal cestou svého někdejšího spolužáka a kamaráda z dětských let Antonína Jakuba, jenž si na nedalekém Masarykově nádraží přivydělával načerno jako nosič. Mladík mu řekl o svém plánu a Jakub souhlasil, že bude hlídat před domem a přijde nahoru, jakmile mu dá kumpán záclonou znamení, že „Kallbergovou oddělal“. Odešli spolu k veřejným záchodkům naproti Plodinové burze (dnes budova České národní banky na Senovážném náměstí), již manžel Žofie Kallbergové kdysi vedl, a prohlíželi si okna bytu v patře činžovního domu.
Mladík se vydal ke vchodu.
Ale za chvíli byl zpět. Bál se.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
