Kdyby prezident Miloš Zeman o uplynulém víkendu nenavštívil sjezd obskurního pidispolečku Strana práv občanů (kterému je i čestným předsedou) a nesezval své (snad stále) věrné a nejvěrnější přátele a spolupracovníky na Hrad na oslavu sedmého výročí své inaugurace, běžný našinec by se zřejmě musel začít ptát, jestli vůbec ještě máme nějakého prezidenta. Tentýž našinec by se rovněž dotazoval, zda má Česká republika ještě koaliční vládu a nebo místo ní zemi spravuje pár superministrů.
Současné dění okolo koronaviru, které si vyžaduje rychlá a operativní rozhodnutí, přitom jen fakticky umocnilo a utvrdilo stav, který tu panuje už dlouhou dobu. A ten stav je takový, že z veřejného prostoru prakticky zmizel prezident Miloš Zeman, ale i ČSSD a její ministři a veškerou pozornost i moc na sebe upoutal premiér Andrej Babiš a jeho vicepremiéři Karel Havlíček a Alena Schillerová.
Současná hluboká defenziva hlavy státu má prozaické základy. Prezident nikam necestuje, zahraniční návštěvy takřka ustaly, nikdo ho nikam nezve, dokonce ani na spanilé jízdy po krajích se nechystá. Jistou omluvou zde mohou být objektivní a všeobecně známé prezidentovy pohybové potíže. Ty jej však nijak neomezují v duševní práci. Nicméně ani zde to není žádná sláva. Výsledky jeho politiky jsou mizerné až žalostné. Maximálně si prosadí nějakou personálii jako v případě zvolení nového ombudsmana Stanislava Křečka.
V současné době pak veřejnost ani nemá tušení, co Zeman celé dny na Hradě nebo v Lánech vůbec dělá. Usuzovat o nějakých aktivitách prezidenta se nedá ani ze soukromého Twitteru Jiřího Ovčáčka, který ho horečnatě plní různými citáty či svými názory. U většiny z nich však normální člověk oprávněně pochybuje, jestli je Ovčáček při smyslech nebo zda nemá nějakou duševní poruchu.
Po takto odhozené mocenské taktovce skočil Andrej Babiš jako hladový pes. Konečně se dostal do role, po které tolik toužil. Nikdo jej neomezuje a před nikým nemusí „žmoulat čepici“. Obklopil se hrstkou svých nejvěrnějších a ostatní odstrčil do kouta a do role statistů. To platí i o většině jeho spolustraníků, ale i ministrů jeho vlády, o kterých není ani slyšet. A ti, kteří přece jen slyšet či vidět jsou, se musí smířit se submisivní pozicí neodmlouvajících vykonavatelů úkolů a nebo jsou rázně usměrněni či okázale ignorováni.
Platí to například o vše zkousnuvším ministru vnitra Janu Hamáčkovi, ministryni sociálních věcí Janě Maláčové, které Babiš jako na běžícím páse posílá vytýkací dopisy, o ministru zahraničí Janu Petříčkovi, který je nezřídka obcházen či nezván na důležité porady, ale i o ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi, kterého premiér v přímém přenosu na tiskové konferenci péruje jako malého žáčka a rozkazuje mu, co má a co nesmí říct.
Babišovi, který chce být u všeho a všude, záda kryjí hlídají Karel Havlíček a Alena Schillerová. Ale ani oni nezvládají vyrábět zázraky, a proto o řadě věcí mlčí nebo se tutlají. Ve světle obav z koronaviru se pak veřejnost tolik nestará o pomalou rekonstrukci dálnic nebo procesu příprav elektronického mýta či nevnímá zhoršující se hospodaření státu (pro jistotu pak ministerstvo zveřejňuje jen některé údaje z plnění rozpočtu). Mimo větší mediální i veřejný zájem se tu pak plánuje atak proti Airbnb či zavádí zdanění balíčků z Číny. Koalice se pak nemůže dohodnout, zda zruší superhrubou mzdu či zavede paušální měsíční odvody pro živnostníky. Stále na vodě plave digitální daň, přestože už vláda počítá, že jí letos do rozpočtu přinese několik miliard a tak dále...
Hektické tempo aktuálního dění však s sebou nese zkraty předsedy vlády, které by měla veřejnost přehlížet nebo zapomenout. Je to například premiérovo nevybíravé chování k poslankyním českého i Evropského parlamentu kvůli pochybnostem o vlastnictví Agrofertu, pohrdání sněmovními interpelacemi jako prostředkem demokratické kontroly vlády či vznětlivé chování vůči všem, kteří si mu v čemkoliv dovolí oponovat, tvrdit něco jiného nebo poukazovat na jeho chyby či manažerská selhání.
Přesto je nyní Andrej Babiš z jeho pohledu ve skvělé pozici. Prezident je zcela pasivní, koaliční ČSSD postavena na druhou kolej a komunisté, kteří drží vládu u moci, mají spíš záchranářské práce, aby nakonec i oni nevypadli z příští sněmovny, protože přibývají průzkumy, ve kterých už mají podporu pod pěti procenty.
Opoziční strany spíš nyní řeší volební koalice pro podzimní krajské volby. Přitom i ony by se měly více zapojit do aktivit proti koronaviru a jeho dopadu na českou společnost a ekonomiku. Doufejme, že brzy epidemie opadne a vše se stabilizuje. Pokud se tak stane a nebudou z toho žádné větší škody, myslím, že už je jasné, na čem ANO a Andrej Babiš postaví svoji podzimní předvolební kampaň. Předpokládám, že i většině čtenářů už je nyní jasné, kdo si pak celý tento úspěch přivlastní.
