Před sto lety, přesně 29. února 1920, bylo díky statečné Františce Plamínkové, dámě z titulní strany speciálu Reflexu, zakotveno do Ústavní listiny Československé republiky volební právo pro všechny bez rozdílu pohlaví. Nový speciál Reflexu ale není jen historickým exkursem: ptá se, kam jsme to za těch sto let v Česku s ženskou emancipací dotáhli.
Františka Plamínková a s ní i my ostatní jsme totiž měli před sto lety obrovské štěstí, že za zády snažení o zrovnoprávnění mužů a žen stál jako skála prezident-feminista Tomáš Garrigue Masaryk. Za dobu jeho prezidentství Plamínková prosadila, že v rodinném právu nemá figurovat jen otec, ale i matka. Bojuje za delší mateřskou dovolenou, modernější porodnictví, zavádí politiku alimentů a prosazuje zrovnoprávnění manželských i nemanželských dětí. Poprvé v české historii mluví o mateřských školách a pomocnicích v domácnosti. Snaží se všemožně, aby ženy samostatně podnikaly…
A jak si ženy stojí v obecném povědomí dnes, bez ohledu na to, že jsme ještě neměli ani prezidentku, ani ministerskou předsedkyni? Umějí si Češky, které nezaujímají první místa v podnikatelských žebříčcích, v roce 2020 díky své práci soustředěně ušetřit vlastní peníze, investovat je, zabezpečit samy sebe? V rozhovoru tyto otázky řeší – v širším historickém kontextu — odbornice na české domácí financování a zastánkyně zdravého selského rozumu Marcela Hrubošová.
Hrdinkou roku 2020 je pro nás v tomto ohledu třicetiletá datová analytička Dita Přikrylová, s níž najdete ve speciálu velký profilový rozhovor. Místo feministických proklamací a stížností učí české ženy všeho věku programovat. Jejími kursy prošlo za pět let existence zatím 20 000 Češek; stovky z nich si našly a nacházejí novou práci jako ajťačky, což bylo ještě před pár lety ryze mužské povolání. Mnoho absolventek se začíná živit analýzou dat a programováním čerstvě po návratu z mateřské dovolené: kdyby to viděla Františka Plamínková, která už od roku 1903 žádá (a léta marně) zrušení celibátu pro české učitelky a „upravení poměrů sociálních tak, aby žena mohla spojit mateřství se svou výdělečnou prací, bude-li toho třeba nebo bude-li chtíti“, byla by pyšná. Protože ženy, jež se o — Plamínkovou vybojované — spojení kariéry a rodiny snaží, moc dobře vědí, že to ani v roce 2020 není jen tak. Dita Přikrylová, jedna z nejprogresívnějších žen ve světě moderních informačních technologií, v našem rozhovoru navíc mluví o limitech současného českého školství i o rodinách, kde se pořád ještě věří, že „holky přece nejsou na matiku“.
Má ale ženská emancipace, jejíž první encyklopedické heslo nám do Ottova slovníku naučného v roce 1908 napsala právě Františka Plamínková (spolu s Albínou Honzákovou), také svou odvrácenou stranu? Dozvíte se o ní v podvratném eseji Ivy Roze Když má žena všechno o tom, kam současné Češky dospěly díky sexuální revoluci. Cituje v ní názor, že nevázaný sex je větší výhoda pro muže než pro ženy a že z faktu, že to ženy mužům takhle „vybojovaly“, mají radost především muži.
Těžko říct, co by na to řekla Františka Plamínková, která pro nás Čechy sice udělala mnohé, ale sexuální revoluci už zkrátka nezažila. Přejeme příjemné chvíle při čtení speciálu.
Nový speciál Ženské století si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
