„Trávit čas v jednopohlavních společnostech bylo málokdy zajímavý, a co si budeme povídat, tři holky pohromadě jsou většinou užvaněný krávy a tři chlapi uslintaný prasata, pomyslel si Alsas.“
Tedy Alsas neboli Štěpán Lotrinský, hlavní hrdina románu Na vrcholu zoufalství (Nakladatelství Petr Štengl). Kolit báby jako na běžícím páse, a do toho chlastat a žvanit o pseudoproblémech na více než 140 stranách je poměrně nuda. Pak čtenáře napadne, co mu na tom nesedí. Všechny ty permanentní sexuální desetiboje (mužů i žen) jsou popisované obecně, všechno jde jako na drátku, ale nikdy nic konkrétního. Jako kdyby si nadšení automobiloví fanoušci ani jednou nevzpomněli na pneumatiky, volant nebo brzdy…
Vojtěch Varyš, společenský barometr
I když Ladislav Klíma, jeden z patronů našeho bytí, tvrdil, že předěl mezi životem a smrtí není podstatný, chceme být v naprosté většině těmi před předělem, za ním jen nedobrovolně. Nicméně Vojtěch Varyš (1985–2018) patřil k té menšině. Nejdříve psal hlava nehlava především o divadle, pak obecně o kultuře (i do Reflexu) a nakonec se stal politickým komentátorem. Nepříjemný jako osina v sedince, někdy až umanutý a pro mnohé nevychovaný. Jenže úloha krajníků, za nimiž v šiku je už jen země nikoho, byla, je a bude vždycky důležitá (i když nedoceněná) a jejich počet je společenským barometrem. Kdo neví, tak barometrem se měří tlak.
Nasírat literární laboranty
Těsně před svou dobrovolnou smrtí dokončil Varyš text příběhu, který teď díky jeho kamarádům může aspoň lehce nasírat literární laboranty, pokud budou ochotni si vůbec připravit skalpel. Dekadentní hříčka o pěně života evokuje Huysmansovo Naruby, i když je to jen takový poryv dojmu, ale tahle dekadentní stopa není, myslím, úplně falešná. Alsas kromě popisu té permanentní, ale jednotvárné živočišné omáčky občas přisolí citací z Kalkatových zápisků, zděděných deníků Alsasova známého, jenž rád meditoval o sebevraždě.
Zápisky jako desatero, jako zjevená pravda: „Ostatně problém sebevraždy je v tom, že ji člověk nikdy nespáchá včas.“ Jediné relevantní jméno v Kalkatovi je Emil Cioran. S tímhle rumunsko-francouzským filozofem je spojená nuda, marnost, civilizační úpadek, absurdita a taky pravicový radikalismus, což v knize zastupuje Společnost Odona Páry. Jestli to Varyš myslel vážně, nebo je to výchovný záhlavec radikálům, to záleží na čtenářské zkušenosti. Každopádně pro ty, kteří trpí potřebou dešifrovat jména a přiřazovat je lidem, hospodám atd., je tu práce dost. Mně se třeba název kavárny Wericho líbil neobyčejně.
Ale teď už, vážení pozůstalí, je přesně ta chvíle k citaci Franze Treichlera z The Young Gods: Smrt je bezpečná strana života. Myslím, že by se tohle Vojtěchovi V. líbilo.
