Délka mostu v Kráľovej při Senci činí 42 m

Délka mostu v Kráľovej při Senci činí 42 m Zdroj: Jakub Hloušek

O dataci náhrobku rozhodla příslušnost zesnulého k XV. legii. Ta byla soustředěna v blízkém Carnuntu mezi roky 14 až 62, a pak zhruba před lety116 až 119. V Boldogu pohřbený Quintus u ní složil nejpravděpodobněji při druhém pobytu legie.
Pod obkladem z cihel se ukrývá betonový skelet
Galerie rozdílných stavebních slohů, technologií i materiálů
I přes jasnou dobu vzniku se lze občas setkat s nesprávnou datací, která jako dobu výstavby mostu uvádí 18. století
Teď přes něj jen občas profrčí cyklista
9
Fotogalerie

Tip na výlet: Nejstarší římský nápis na Slovensku není v Trenčíne! A kde se vzal na poštovní známce most?

Senec u Bratislavy. To jsou Slunečná jezera, lenošení u vody, koupačka, pařby, diskotéky, párty. Komu ale povalování na pláži nesedí a raději preferuje poznávací aktivity, ten má výbornou příležitost seznámit se s mimořádně přitažlivými pamětihodnostmi blízkého okolí.

Kamenná stéla hovoří

Přilehlá oblast ve starověku platila za rozhraní obrovské Římské říše. Jednu z jejích nejpozoruhodnějších stop zanechaných na Slovensku představuje světoznámý nápis vytesaný do vápencové skály pod trenčínským hradem. Nicméně primátem nejstaršího římského nápisu, který se dochoval na Slovensku, se pyšní rozměrná kamenná stéla zasazená do boční zdi starobylého kostelíku v obci Boldogu. Ta leží hned vedle Sence. Římský nápis pochází zřejmě z počátečních dekád první půle druhého století. Tedy je zhruba až o šedesát let starší než slavný trenčínský. Z něj vyplývá, že stéla tvořila náhrobek Quinta Atilia Prima, centuriona XV. legie a zámožného obchodníka. Náhrobek nařídili zhotovit jeho dědicové – syn, vdova po Quintovi, která před vstupem do manželství byla propuštěna z otroctví a další dva pravděpodobně rovněž propuštění otroci, co měli blízký vztah k rodině zesnulého. Římský náhrobek se posléze uplatnil při stavbě kostelíka. Ovšem dlouhá staletí zůstával zakrytý omítkou. Teprve roku 1979, kdy svatyně absolvovala rekonstrukci, se opětovně odhalil v celé kráse. Tento objev se stal senzací. A díky antickému náhrobku zůstalo zdivo kostelíku zcela obnažené. 

Výjimečná svatyně

Při pohledu na něj je okamžitě poznat, že si prošel dlouhou historií. A bez římské stély by také platil za velice cennou památku. Potvrzují to zazděná románská i gotická okna, zdobený tympanon bočního portálu, či typická románská věžní okénka. Dějiny kostela se začaly psát snad už koncem jedenáctého století. „Původně spadal pod klášter klarisek,“ informoval mě kostelník. Každá úprava, vylepšení, rozšíření, nebo obnova, se jasně promítla do jeho tváře. Z barevných odstínů zdiva je bezvadně patrný kaleidoskop rozdílných zednických postupů a všehochuť materiálu. Mozaika cihel různého stáří i velikosti, se střídá s těžkými dokonale opracovanými vápencovými kvádry a hrubým lomový kamenem. „V době reformace byla svatyně zčásti rozbourána,“ podotkl kostelník. Nicméně existuje též teorie, že kostel vzniknul přestavbou římské hrobky či jiného antického objektu. Interiér pak tají masivní románskou křtitelnici zkrášlenou sloupky a církevně laděným reliéfem. Turisté si mohou prohlídku domluvit s příjemným farářem, případně se jich ochotně ujme pohodový kostelník, který chová vřelé sympatie k naší republice. Také nejbližší okolí svatyně působí nesmírně uklidňujícím dojmem: počátkem léta tu omamně voní lípy a vzorně upravené domky dodávají Boldogu, kde společně žijí obyvatelé slovenské a maďarské národnosti, milý ráz. Obec dříve proslavili šikovní hospodáři. „Tradičně se u nás pěstovaly broskve, švestky, hrozny a zelí,“ uzavřel kostelník. A to je vynikající koktejl vitamínů, surovin pro poctivou pálenku, dobré víno i delikátní zákusky.

Rendez-vous baroka a secese

Jihovýchodně od Sence se rozprostírá Kráľová pri Senci. Tamní úchvatný most, který se klene nad říčkou Čierna voda, se dokonce stal leitmotivem slovenské poštovní známky. Oficiálně se mu říká barokně-secesní most. Což zní lehce absurdně. Ve skutečnosti ho roku 1904 postavili italští řemeslníci. Některé zdroje uvádějí, že do mostu zakomponovali barokní balustrádu staršího předchůdce. Jiné pak zdůrazňují vzájemné propojení novobarokních a secesních prvků. Ať už je pravda jakákoliv, každopádně jde o esteticky půvabné dílo. Původně most propojoval francouzskou zahradu s anglickým parkem. Ty patřily šlechtickému rodu Pálffyovců. Po úpadku panství oba parky zanikly. Teď stojí most stranou veškerého ruchu. Slouží výhradně pěším a cyklistům. Současně patří mezi ozdoby Bratislavského kraje. Tu je prezentován takřka ve všech infomateriálech pro turisty. Nádhernou architektura mostu pak ještě umocňují blízká přírodní zákoutí. Zejména slunečně žhnoucí květy kosatců žlutých, roztroušených v trsech podél břehů říčky se bravurně doplňují s červenými cihlami obkladů mostu, kalným proudem i modrou oblohou.