Jean–François de Galaup, hrabě de La Pérouse

Jean–François de Galaup, hrabě de La Pérouse Zdroj: Wikimedia Commons

Jean–François de Galaup, hrabě de La Pérouse
Poslední dopis La Pérouse poslaný do Evropy z Botanického zálivu
Památník Jeana–Françoise de Galaup v Sydney
Socha La Pérouse v Albi
4
Fotogalerie

Francouzské dobývání Tichého oceánu aneb Tajuplné zmizení kapitána La Pérouse

„Vypluji opět k severu a učiním vše, co mi instrukce ukládá, pokud jde o Novou Kaledonii, Mendanovy ostrovy Santa Cruz i Survillovo pobřeží… Během měsíce září a částečně i října navštívím Carpentarský záliv, (obepluji) celé západní pobřeží Nového Holandska až po Van Diemenovu zemi…“

Záměry kapitána Lapérouse známe díky dopisu, který svěřil britskému komodorovi Arthuru Philippovi, jenž přivezl do Austrálie první skupinu trestanců. Setkal se s ním zcela náhodou v místech, kde dnes stojí australské město Sydney. Lapérousovy lodě Astrolabe a Boussole pak zvedly kotvy, napjaly plachty a zmizely navždy v Tichém oceánu…

Největší oceán světa dlouho odolával systematickému průzkumu Evropanů. Mezníkem byly až plavby Angličana Jamese Cooka v letech 1768-1779, v jehož stopách se do Pacifiku vydali především Španělé a Francouzi. Francouzské ministerstvo námořnictva vybralo jako velitele expedice zkušeného kapitána Jeana-Françoise de Galaup, hraběte de La Pérouse. Na úspěchu výpravy záleželo i francouzskému králi Ludvíku XVI.

Čím však trumfnout Angličany, kteří nedávno v Tichomoří objevili, co mohli? Země encyklopedistů a osvícenství vtiskla své výpravě čistě vědecký ráz. Na její přípravě se podílela i Královská lékařská společnost a Námořní akademie v Brestu, díky níž byly lodě vybaveny nejlepšími navigačními přístroji. Do neznámých končin se tehdy vydali i významní vědci Dagelet, Bernizet, La Martiniere a Monge. Mezi prominentními účastníky výpravy byl také úředník francouzského velvyslanectví v Petrohradě Bartholomé Lesseps, děd pozdějšího stavitele proslulého Suezského průplavu.

Neztratit jediného muže

Dne 1. srpna 1785 fregaty Boussole a Astrolabe vypluly z Brestu a zamířily na Kanárské ostrovy. La Pérouse stál na palubě, sledoval pobřeží Bretaně mizící v dálce a vzpomínal na léta kariéry námořního důstojníka. Jeho rodina mu nedávala žádné předpoklady stát se elitním námořním kapitánem. Pocházel z vnitrozemí, navíc jeho předkové byli příslušníky zakázané sekty albigenských. Mladík udělal rychlou kariéru u námořnictva, kde tento špatný kádrový původ tolik nevadil. Pomohla mu nejen příslušnost k šlechtickému stavu, ale i rozhodnutí prosadit se v koloniích.

Ty pro Francii tehdy představovala hlavně Kanada, kde se La Pérouse vyznamenal v bojích s Brity v Hudsonově zálivu. Proslavil se, ale na druhé straně si společensky uškodil, když si po bláznivém příběhu lásky navzdory všem vzal krásnou kreolku z ostrova Mauritius. Kvůli ní vystoupil z královského námořnictva, ale měl štěstí - panovník na něj nezanevřel. Svěřil mu vedení výpravy, kde bylo třeba muže, jenž by měl nejen autoritu, ale také srdce. La Pérouse měl totiž nařízeno, jistě také pod dojmem tragického Cookova konce, aby se jeho muži k domorodcům chovali s velkorysou ohleduplností. K obšírným instrukcím ministr námořnictva Sartine připojil větu: „Jeho Veličenstvo by považovalo za jeden z největších úspěchů výpravy, kdyby se mohla zakončit, aniž by to stálo život jediného muže.“ Kdo mohl tušit, že kromě dvou mužů všichni zahynou a že i sám král skončí za pár let na popravišti?

Zatím však výpravu čekaly jen samé úspěchy. Po krátké zastávce na Kanárských ostrovech a v Brazílii se už v polovině ledna 1786 před mořeplavci vynořilo pusté pobřeží Patagonie a plavba kolem mysu Horn dopadla nad očekávání dobře. Z chilského přístavu Conceptión Francouzi zamířili k Velikonočnímu ostrovu, kde vědci zdokumentovali záhadné kamenné sochy.

Astrolabe a Boussole pak zamířily k Sandwichovým (nyní Havajským) ostrovům, kde jejich posádky vzdaly čest památce Jamese Cooka, jehož zde před sedmi lety zabili domorodci. Dalším cílem francouzských lodí bylo pobřeží Severní Ameriky, kam dorazily zhruba v místech, kdy se blízko u pobřeží tyčí šestitisícová, ledem pokrytá hora sv. Eliáše. Tady nebyli největším nebezpečím divoši, ale nespoutaná příroda. Dvě šalupy strhl silný proud na skály, a jednadvacet mužů posádky tak přišlo ve zpěněném vodním víru o život, když v úzkých fjordech hledali legendární severozápadní průjezd. Francouzské fregaty se pak přesunuly do španělské Kalifornie, odkud vyrazily na dlouhou a náročnou plavbu Pacifikem.

V prvních dnech roku 1778 lodě dorazily do portugalského přístavu Macao v Číně. Výprava však neprobíhala tak, jak si její velitel přál. Už v Pacifiku docházelo ke konfliktům mezi vědci, vyžadujícími pro svou práci a vybavení mnoho prostoru, a mezi námořníky, kteří si neměli kam pověsit visutá lůžka. La Pérouse rozhodl ve prospěch vědců, byl však spory znechucen a chtěl se vrátit domů. Jeho přání zmařil rozkaz z Paříže, podle nějž měl pokračovat k severu.

Vraždící domorodci

Z Macaa se tedy francouzské koráby vydaly k severu - nejprve k Filipínám, pak do neznámých japonských vod a k pobřeží Ruska. La Pérouse proplul mezi Sachalinem a japonským ostrovem Hokkaidó průlivem, který dnes nese jeho jméno, a dorazil podél Kurilských ostrovů na Kamčatku do Petropavlovska. Tady se od výpravy oddělil Bartholomé Lesseps s úkolem dopravit do Paříže dopisy o průběhu výpravy. Čekala ho roční cesta přes Sibiř, ale nakonec jako jediný z expedice přežil.

La Pérouse pokračoval celým Pacifikem napříč k jihu. Na souostroví Samoa potkalo kurdějemi oslabenou posádku to, čemu se snažila celou cestu vyhnout - konflikt s domorodci. V něm zahynul velitel Astrolabe poručík Fleuriot de Langle. La Pérouse se nemstil, raději rychle odplul. Zastavil se na australském pobřeží a pak přesně podle dopisu, který na konci ledna 1788 svěřil britskému komodoru Philippovi, zamířil na Nové Hebridy a k Tahiti...

Jeho dopisy putovaly do Paříže přes britskou admiralitu dlouhé měsíce, neboť Angličané považovali velkou francouzskou expedici v Pacifiku za nevítanou konkurenci. Na zmizelou výpravu Francouzi nezapomínali ani v bouřlivých časech revoluce. Když Ludvík XVI. kráčel na popraviště, ptal se prý, zda nejsou nějaké nové zprávy o panu La Pérousovi. V únoru 1791 rozhodlo Národní shromáždění revoluční Francie o vyslání záchranné výpravy. Lodím Recherche a Espérance, jež vypluly z Brestu 28. září 1791, velel admirál d´Entrecasteaux. Chtěl nejen nalézt La Pérousovu expedici, ale také si předsevzal objevovat nové země. Nepodařilo se mu ani jedno a během plavby zemřel na kurděje.

Tajemství zmizení Astrolabe a Boussole vyřešil až o desítky let později jiný slavný francouzský mořeplavec. Jmenoval se Jules-Sébastien César Dumont d´Urville. Ale o něm zase někdy příště.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: