Archív

Zpět na článek

První věta románu je nejdůležitější věta románu. Přečtěte si ty nejlepší

43 komentářů

pupak
31. ledna 2011 • 14:57
Olin dostal strašnou chuť na retko.
(Nespokojeně zavrtěl zadkem na zadní sedačce drábiše a pokusil se vyhlídnout přes hustou mlhu ven. Jeho pohyb vytočil fotříka k novým litaniím.)
pan_cau
28. ledna 2011 • 16:46
Když jedy začínaly zabírat, byli jsme na okraji pouště někde poblíž Barstowu.
galaxyz
23. ledna 2011 • 14:00
"Jistě, jsme na místě. Poznala to i po těch letech. Povědomý sklon silnice, zpomalení a pak stoupání zatáčkami, vjemy prostoru a pohybu zasunuté po třicet let v její mysli oživilo letmé propojení ve vnímání pohybu a náklonu".
tripl
19. ledna 2011 • 22:30
Sem napište váš vzkaz!Kurth Voneguth,Snídaně šampiónů:Vy jste v jádru dobrý člověk,***!
renebacon
19. ledna 2011 • 19:47
„Stoupáme?“
reemo
19. ledna 2011 • 14:15
"V hajzlu jsem,"pomyslí si Zajda Munro ve chvilce jasnozřivosti příznačné pro ty, kdo mají brzy zemřít.
jachymc
19. ledna 2011 • 10:36
Je to tedy lehký prohřešek proti pravidlům - nejedná se o větu, ale první odstavec:

"Řikaj mu Flanďák poněvač dycky chodí v černym. V černym saku, a v tenkejch trubkách. Jednou ho někdo vidí a povidá. "Vole co seš furt v černym. Jako flanďák. Ty seš teda flanďák za všechny drobný vole." Vod tý doby mu teda řikaj Flanďák.
pankaplan
16. ledna 2011 • 18:46
Na počátku bylo Slovo.
sendyman
17. ledna 2011 • 01:12
COŽE?
pankaplan
17. ledna 2011 • 01:55
No a co? Ale je to první věta ze 4. knihy Bible, to jsem nevěděl. Není to úplně první věta Bible jako takové.