Náhradní mateřství. Klíčové slovo, které s rozvojem medicíny mění lidské životy i právní řády. Jsou s ním spojeny rozmanité případy, leckdy komplikované a obtížně řešitelné ve státech, kde jsou normy týkající se tohoto nového fenoménu ještě v kolébce. V americkém státě Kalifornie se nyní náhradní mateřství skloňuje často. Ve státě se totiž odehrál vskutku ojedinělý případ, jenž s institutem surogátních matek souvisí.
Jessica Allenová otěhotněla díky umělému oplodnění. Dítě však nenosila pro sebe, nýbrž jako takzvaná náhradní matka. Dítě nosila pro pár pocházející z Číny, který si okamžikem porodu měli noví rodiče převzít. Náhradní (surogátní) matka Allenová podepsala smlouvy, které umožnily, že dítě bude mít v rodném listě uvedeny jako rodiče čínský pár, který své dítě odnosit nemohl. V USA je institut surogátních matek znám a je poměrně rozšířený. Český právní řád náhradní mateřství také zná, zmiňuje jej však jen v případě, že náhradní matkou je matka ženy, která dítě po porodu osvojí, aby se tak stala jeho právním rodičem.
Zprvu vše probíhalo standardně. Jessica chodila na pravidelné kontroly a vše se zdálo být v pořádku. V šestém či sedmém týdnu těhotenství však lékaři zjistili, že nosí dvě, nikoli jen jedno embryo „Řekli mi, že to budou jednovaječná dvojčata,“ uvedla pro britskou BBC Jessica Allenová. „Stále jsem ovulovala, i když jsem byla těhotná – což je velmi neobvyklé. Nikdo o této situaci příliš mnoho neví, ale díky mému případu se snad lidé dozvědí více,“ dodává. „Ta situace má i lékařský termín, říká se jí superfetace. Proč jej tedy nikdo předem nevysvětlil náhradní matce?“ ptá se. „Vůbec jsem o této možnosti nevěděla.“ Superfetace neboli oplodnění dalšího vajíčka v průběhu již probíhajícího těhotenství má za následek vznik dvojvaječných, nikoliv jednovaječných dvojčat. Znamená to tedy, že zhruba v šestém týdnu ženina těhotenství žena otěhotněla „podruhé“ a v tomto případě již byla ona biologickou i genetickou matkou tohoto dítěte. Tato situace je u člověka velmi raritní.
Když Jessica děti rodila, její manžel u ní nebyl. Ihned po porodu si je odvezl čínský pár, který za odnošení dítěte zaplatil, a který se okamžikem porodu stal dle platných smluv matkou a otcem obou dětí. Po několika týdnech však náhradní matku čínský pár kontaktoval a vyjádřil své pochyby ohledně původu jednoho z chlapců.
Následně provedené genetické testy potvrdily, že druhé dítě je opravdu Jessicy Allenové a jejího manžela. Ženy spolu o věci hovořily přes Skype. Čínský pár náhradní matce nabídl, že si nechá i její biologické dítě, Jessica však odmítla. Se svým manželem se rozhodli, že chtějí své dítě zpět.
Případ Jessicy Allenové je i přes svou raritní povahu příkladem dobře končícího příběhu surogátní matky. Čínský pár se totiž rozhodl respektovat přání biologické matky k jednomu z chlapců, a nabídl dítě k adopci. Allenovi tak adoptovali své vlastní dítě: to byla jediná cesta, jak vyhovět liteře zákona.
