Australský soud vydal včera průlomové rozhodnutí týkající se dědického práva. Uznal totiž za platný testament SMS zprávu, o níž usoudil, že ji zjevně chtěl zůstavitel odeslat, ovšem než tak stačil učinit, zemřel.
Pětapadesátiletý muž vytvořil SMS zprávu a adresoval ji svému bratrovi. Bratr zemřelého a jeho potomek podle SMS zprávy měli „získat všechno, co vlastnil“. Zpráva byla nalezena v konceptech uložených v telefonu, přičemž čas rozepsání zprávy předcházel jen v řádech desítkách minut okamžiku, kdy si Australan sáhl na život.
Nejvyšší soud v Brisbane uvedl, že právě tato zpráva zjevně nejlépe ukazuje, jak si přál zůstavitel se svým majetkem naložit. Pozůstalost je již rok předmětem sporů mezi příbuznými zemřelého. Ti, které zpráva nezmiňuje, se ji snažili soudní cestou zpochybnit. Zpráva však byla velmi detailní a obsahovala i například přístupová hesla k mužovým bankovním účtům nebo tajné skrýše v domě zemřelého, kam si ukrýval vyšší finanční částky. „Rozprašte můj popel vzadu na zahradě,“ napsal dále muž ve své SMS zprávě, respektive poslední vůli. „Nějaké peníze jsou schované za televizí a nějaké další v bance,“ popsal dále zůstavitel.
Závěť rozporuje především manželka zůstavitele. Kdyby totiž SMS zpráva jako závěť uznána nebyla, vzniklo by jí právo na určitý podíl pozůstalosti. Protože však závěť platí, manželka nedostane nic. Velmi zajímavá přitom byla argumentace právního zástupce vdovy: nerozporoval totiž fakt, že by SMS zpráva mohla být závětí, nýbrž skutečnost, že ji zůstavitel neodeslal. Tento argument však u soudu neobstál, a to zvláště ve světle skutečnosti, že před 11 lety byla uznána závěť nahraná na DVD, která byla nadepsána nápisem „Moje závěť“. Soud argumentoval především tím, že zásady pořízení pro případ smrti, resp. jejich platnost, se musí posuzovat především z hlediska zamýšlené zůstavitelovy vůle. Ta zde byla zjevně taková, aby manželka nedostala nic, a vše naopak bratr a jeho potomek (není jasné, zda šlo o neteř či synovce).
