Statistiky německé kriminální policie ukazují, že žadatele o azyl jsou u našich sousedů podezřelí z daleko vyššího počtu znásilnění a sexuálních útoků, než by odpovídalo jejich zastoupení ve společnosti jako celku. Proč? Odborníci v Německu se to pokusili doložit pomocí některých faktů.
Bavorské ministerstvo vnitra například zveřejnilo před několika dny údaje o sexuálních trestných činech a podle nich v první polovině roku 2017 přes 11 procent všech podezřelých tvoří lidé, kteří přišli do Německa hledat azyl.
To je v podstatě v souladu s celonárodními německými údaji za rok 2016, které ukázaly, že hlášené znásilnění a sexuální napadení vzrostly oproti předchozímu roku o 12,8 procenta. Z celkového počtu 6476 podezřelých osob bylo více než 800 žadatelů o azyl, což je mnohem vyšší číslo, než je relativní počet uprchlíků v německé společnosti.
Pokud jde o celkové číslo cizinců, nejenom žadatelů o azyl, tak až 38,8 procenta všech podezřelých ze sexuálních deliktů nebyli loni Němci. Nejvíce podezřelých cizinců tvořili Turci (15,1 procenta), Syřané (9,2) a Afghánci (8,6).
Podle Christiana Pfeiffera, kriminologa z Institutu pro výzkum kriminality v Dolním Sasku, lze tato čísla připsat i tomu, že rozdíl je také v tom, jak jsou tyto delikty hlášeny. „Obyvatelé se cítí více ohroženi cizími lidmi. Proto více hlásí zločiny z jejich strany, než od domácích násilníků,“ řekl podle webu The Local Pfeiffer.
Druhým důležitým aspektem je podle expertů věk. Muži mladší 40 let jsou v každé společnosti náchylnější k násilí a tato věková skupina je vysoce zastoupena právě u uprchlíků. Například přibližně 40 procent žadatelů o azyl ze severní Afriky tvoří mladí muži.
„Nezáleží to na náboženství, ale zejména mladí lidé se musí naučit ovládat svůj potenciál agrese,“ vysvětluje Maggie Schauerová, psycholožka na univerzitě v Kostnici. Podobný proces podle ní může nějakou dobu trvat. Navíc problémy způsobují velké kulturní rozdíly, které panují v Německu a v domovských zemích migrantů.
Podle Nory Brezgerové, která pracuje s uprchlíky v Berlíně, je zneklidňující také skutečnost, že „některé integrační kurzy vůbec neřeší s těmito mladými muži práva žen. Tváříme se, že je to tabu.“
Třetím rozhodujícím faktorem je podle Christiana Pfeiffera to, že někteří lidé nezískají azyl a stávají se pak rizikovou skupinou. Někteří z nich už dokonce spáchali teroristické útoky. Pfeiffer kromě jiného navrhuje, aby se v tomto případě více investovalo do programu návratů těchto cizinců do jejich domovských zemí.
Jako příklad relativního úspěchu ale uvádí jiné velké skupiny migrantů v Německu, například Poláky, Italy či Rusy, u kterých na rozdíl od lidí z Afriky a Blízkého východu kriminalita klesá.
Problém s migranty se výrazně projevil i v posledních parlamentních volbách v Německu. Vládní koalice CDU/CSU Angely Merkelové ztratila oproti minulosti hodně hlasů, protože kancléřka předtím migranty hlasitě vítala. Naopak protiuprchlická a antiislámská strana Alternativa pro Německo se poprvé se ziskem 12,6 procenta dostala do spolkového parlamentu.
