Venezuelou otřásají krvavé demonstrace proti prezidentovi Madurovi.

Venezuelou otřásají krvavé demonstrace proti prezidentovi Madurovi. Zdroj: ČTK

Venezuelou otřásají krvavé demonstrace proti prezidentovi Madurovi.
Venezuelou otřásají krvavé demonstrace proti prezidentovi Madurovi.
Venezuelou otřásají krvavé demonstrace proti prezidentovi Madurovi.
Venezuelou otřásají krvavé demonstrace proti prezidentovi Madurovi.
Protesty ve Venezuele
13
Fotogalerie

Venezuelské peklo: Na vině je Kuba, drogové kartely a Chávezova oligarchie

Intenzívní protesty proti vládě Nicoláse Madury, který není dlouhodobě schopen poskytnout Venezuelcům základní potraviny a léky, natožpak fungující stát, trvají již několik týdnů. Tvrdé střety s policií si vyžádaly již několik desítek mrtvých, Donald Trump označil humanitární situaci v zemi za „hanbu lidství“, šaman a bývalý guvernér státu Amazonie na vládu uvrhl kletbu. Maduro však sílícímu tlaku odolává, ačkoliv podle průzkumů ztratil podporu 80 % obyvatel. Pomáhají mu v tom Kuba, narkomafie a Chávezem vytvořené oligarchické struktury.

Protestující Venezuelci žádají na Madurovi svobodné volby, propuštění uvězněných aktivistů a přijetí zahraniční humanitární pomoci. Do ulic hlavního města Caracasu se vydávají téměř denně. Lidé v uplynulých týdnech na ozbrojené složky házeli vše od exkrementů po Molotovovy koktejly. V sobotu zachvátily sílící protesty i všechna další větší města Venezuely. Podle agentury Reuters třímalo ve městě San Cristóbal několik lidí i mačety. V mnohých částech země dochází také k rabování.

Během protestů bylo zatím zadrženo na dva a půl tisíce lidí, z nichž třetina stále nebyla propuštěna. Vláda je obviňuje z vandalismu a podněcování revoluce. Prezident Maduro na domácí i mezinárodní tlak odmítá reagovat. Prezidentu Trumpovi vzkázal, aby se nemíchal do venezuelských záležitostí, k veřejnosti promlouvá prostřednictvím videí, kde při nočních jízdách autem po Caracasu demonstruje absenci nepokojů a říká, že „úspěšně poráží ty, co stavějí barikády a přinášejí do země násilí“.

Dobrá zpráva je, že Venezuelci nevycházejí do ulic zcela nesjednoceni. Hlavní opoziční lídr Henrique Capriles pochoduje v jejich čele. Capriles byl Madurem nedávno odvolán z funkce guvernéra státu Miranda, kterou opoziční politik zastával od roku 2008. V roce 2013 kandidoval po smrti Huga Cháveze na prezidenta, výhra mu ve prospěch Madura unikla o dvě procenta hlasů. Volby byly obecně hodnoceny jako nedemokratické.

V minulém týdnu byl Caprilesovi zabaven pas před cestou do New Yorku, kde měl v OSN referovat o porušování lidských práv v zemi. Prohlašuje, že ačkoliv při protestech ztratilo život už na 50 lidí a situace je zdánlivě nehybná, odhodlání protestujících vydržet den za dnem sílí. O závažnosti situace vypovídá i čin bývalého guvernéra státu Amazonie Liboria Guarulla. Ten během tradičního šamanského rituálu proklel Madurovu vládu.

Základní pilíře současného venezuelského režimu tvoří politická i ekonomická provázanost země s Kubou, podpora narkomafie a silné mocenské struktury instalované do čela země před lety Hugem Chávezem.

Kuba je jedním z hlavních prostředníků v oblasti dovozu potravin do země. Venezuela je naopak finančně závislá na kubánském odběru ropy. Cílem Kuby je tak samozřejmě udržení Madurova autoritářského režimu u moci. V zemi za tímto účelem po desítky let operují tisíce Kubánců, kteří mají pod faktickou kontrolou státní aparát.

Proti demokratizaci země jsou také drogové kartely, jež v zemi operují. Venezuela představuje jednu z hlavních tranzitních zemí na cestě drog od producentů ke spotřebitelům v Americe a v Evropě. Do obchodu s drogami je zapojena také velká část venezuelské oligarchie, která je formována několika rodinnými klany. Ty se dostaly na výsluní za Chávezových dob a dnes spolu s Kubánci prakticky disponují kontrolou nad kolabujícím státem.

Poslední skupinou, jež ztěžuje úsilí protestujících, je prorežimními generály ovládaná armáda. Venezuela má dnes více generálů než Spojené státy nebo Severoatlantická aliance. O pečlivou likvidaci všech potenciálních zárodků odporu v armádě se zasloužil již před lety Chávez. Zdá se tak, že ve Venezuele nepřichází v úvahu ani vojenský převrat, jenž má jinak v jihoamerickém regionu, jak je známo, dlouhou tradici.