Soudce oxfordského korunního soudu Ian Pringle naznačil, že při vynesení rozsudku nad čtyřiadvacetiletou Lavinií Woodwardovou, která v září loňského roku pobodala svého přítele, zváží výjimku. Nepodmíněnému trestu se tak nadějná studentka medicíny jedné z nejprestižnějších oxfordských kolejí, Christ Church, pravděpodobně vyhne. Za normálních okolností by bylo běžným trestem odnětí svobody. Podle soudce se však jedná o „neobyčejně nadanou mladou dámu“, jíž by trest zabránil v realizaci snu stát se kardiochirurgem.
Oxfordská univerzita je pověstná existencí uzavřených klubů, jejichž členové se při schůzkách dopouštějí v lepším případě nepřístojností a obskurností, v horším méně závažných trestných činů. V roce 2014 zdemolovali členové klubu Bullingdon jeden z oxfordských pubů, na veřejnost unikla nedávno také zpráva o incidentu, při němž měl jeden z anglických „gentlemanů“ spálit padesátilibrovou bankovku před zraky bezdomovce.
Členy klubu byli v minulosti bývalý premiér David Cameron, nynější ministr zahraničí Boris Johnson nebo bývalý ministr financí George Osborne. V současné době se údajně klub potýká s nedostatkem členů. Noví studenti s ním svoje jméno z pochopitelných důvodů svázat nechtějí.
Ačkoliv případ Lavinie Woodwardové s amorálním chováním členů klubu Bullingdon přímo nesouvisí, spojuje je v našich končinách nepochopitelná tolerance vůči „mladým a bohatým“. Prestižní univerzity v Oxfordu a Cambridgi představují místa, kde se britské elitářství rodí a dále rozvíjí. Stačí se podívat na složení kabinetu bývalého předsedy vlády. Jak je ovšem možné, že jsou kariérní prospekty jedné studentky Oxfordu nadřazeny právu?
Lavinia Woodwardová praštila a poté pobodala svého přítele do nohy během alkoholem a drogami zpříjemněného večírku v září loňského roku. Kolej Christ Church se již vyjádřila, že dívce umožní pokračovat od října ve studiu s ohledem na její vědecké výstupy v prestižních časopisech.
Právní zástupce Woodwardové se během projednávání případu snažil čin ospravedlnit poukázáním na Laviinin těžký život a fakt, že ji měl bývalý přítel zneužívat. Soudce Ian Pringle reagoval slovy: „Zdá se mi, že pokud šlo opravdu o zcela ojedinělou událost, zabránit této neobyčejně nadané dívce realizovat svůj sen v této profesi by byl trest příliš přísný.“
Škoda jen, že se soudce nezmínil, zda se mu zdá očividná problematičnost a nevyrovnanost dívky ideální kombinací pro budoucí vykonávání profese lékaře. Dalo by se namítnout, že by měl být osobní život striktně oddělen od profesního. V případě, že je takto hrubě překračován zákon, by však poukazování na „výjimečný talent“ mělo jít asi stranou.
