Vietnam byl pro mě dlouho exotickou zemí s divokou a úrodnou krajinou, pracovitými, skromnými lidmi a stovkami kilometrů pláží. Dokud mi naše fotografka Thao neukázala fotky, které na jedné ze svých cest do rodné země pořídila. Jsou to fotky krásné a zrůdné současně, jak můžete vidět.
Sama Thao, když mi je ukazovala, odvracela oči. „Musela jsem to udělat černobílé, v barvě se to nedalo snést,“ řekla. Shodly jsme se, že by lidé měli tuhle odvrácenou tvář Vietnamu vidět. Protože takový je život a Reflex nezavírá oči, aby svět vypadal hezčí.
Tak jsem se ve Vietnamu vydala za dětmi, jejichž život je od narození živou výčitkou vietnamské války. Potkala jsem samozřejmě jiné děti, než jsou na fotografiích, ale ta setkání nebyla o nic méně bolestivá, smutná a současně plná vděčnosti, neboť i tyto děti byly (pokud dokázaly chápat) šťastné, že za nimi někdo přišel. A byly pobavené, protože jsem měla blond vlasy se zeleným přelivem (od zelené skalice v bazénu), a vypískly nadšením, když si na moje vlasy sáhly.
„Většina dioxinových dětí je postižena mentálně, menší část fyzicky. A často je to dohromady,“ říká napůl rezignovaně, napůl smutně doktor Huynh, ředitel oddělení pro postižené děti, jež sice sídlí v hanojské nemocnici specializující se na rehabilitace, ale spadá pod takzvanou Mírovou vesničku Thanh Xuan, jež se nachází za Hanojí. Na jeho oddělení je zhruba sto třicet dětí, ovšem postelí mají k dispozici méně, někdy tedy dvě děti sdílejí jedno lůžko. Víc než tři čtvrtiny dětí jsou postižené účinky dioxinu.
Následky působení bojového plynu, nesoucího kódové označení Agent Orange a používaného americkými ozbrojenými silami v letech 1962 až 1971 ve vietnamské válce, jsou i dnes postiženy tři milióny Vietnamců. Podle Červeného kříže přes sto padesát tisíc postižených tvoří děti. Je to už třetí generace s mentálními a fyzickými deformacemi, které jsou způsobeny dioxinem – tedy chemikálií, jež tvořila součást plynu Agent Orange a která přešla do půdy i do vody. Chemikálie zasáhla území Vietnamu, na němž dnes žije zhruba pět miliónů lidí.
Oběti vietnamské války se budou rodit dál, zabránit se tomu nedá. Dioxin, jedna z nejškodlivějších chemikálií pro člověka a živou přírodu vůbec, je stále v ekosystému, a tedy i v potravinách, od ryb přes rýži po ovoce a zeleninu.
Unikátní reportáž naší fotografky Nguyen Phuong Thao a Adély Knapové z Vietnamu o takzvaných dioxinových dětech vyvolala po vydání v tištěném Reflexu (15/2017) nebývale velkou čtenářskou odezvu. Mnozí se na nás obrací s dotazem, kam mohou těmto dětem, jejichž postižení způsobil dioxin obsažený v chemické látce používané americkou armádou během války ve Vietnamu, poslat finanční pomoc.
Spojili jsme se s ústavem z reportáže v Bac Giangu, kde o některé z těchto dětí pečují, a získali číslo jejich účtu:
Název majitele účtu: Trung tam công tac xã hoi bac giang ta khoan
Číslo účtu: 11500002335
SWIFT: ICBVVNVX280
Adresa banky: 45 Nguyen van cu Bac Giang, Vietnam
Děkujeme vám. Redakce Reflexu.
