Ilustrační snímek.

Ilustrační snímek. Zdroj: Profimedia.cz

Obchod s migranty: Německo dává za návrat 5000 eur, Česko nic. Loni se jich vrátilo domů jen 82 tisíc

Některé státy Evropy lákají migranty nejenom štědrými sociálními dávkami a vstřícným postupem při udělování azylu, ale také tím, že v případě jejich dobrovolného návratu domů se na tom dá slušně vydělat. Vydělat vzhledem k životním podmínkám v některých chudších zemích Afriky a Asie. Německo platí za návrat každému 5000 eur, Francie kolem 6500, ale například Česko vůbec nic.

Rozdílný přístup je podle evropských úředníků také důvodem, proč je v některých zemích migrace silná a jinde minimální. Podle webu Politico, který to popsal, to ale do budoucna vytváří problém pro některé „vstřícné“ země, protože tam bude migrace vždy daleko silnější.

Druhou stránkou věci je, že podle Mezinárodní organizace pro migraci se sídlem v Ženevě bylo loni zaznamenáno v Evropě pouze 81 575 asistovaných dobrovolných návratů uprchlíků. Přitom podle statistického úřadu Evropské unie Eurostat v letech 2015 a 2016 požádalo v zemích EU o azyl přes 2,5 milionu lidí.

Takže program s dobrovolným návratem neúspěšných či nelegálních imigrantů je neúspěšný. Zájem o něj je velmi malý. Nefunguje, ani když je těmto lidem zaplaceno.

Evropská komise na začátku března proto oznámila, že by bylo dobré sladit peněžní dávky v EU pro návrat migrantů. Oficiálně členské země tento návrh přivítaly, ale v praxi se neděje zatím nic. Prý se rozhodne do 1. června.

Proto Německo platí dál při návratu uprchlíkům více než 5000 eur na osobu, ve Francii je to s různými kompenzacemi dokonce 6500 eur. Česká republika, jak upozorňuje web Politico, neplatí nic.

Evropské země mají problém především s tím, že se jim nedaří vracet domů ani migranty, kteří jsou prokazatelným bezpečnostním rizikem, protože jejich domovské státy radikály také odmítají.

V podstatě neřešitelný a do budoucna neudržitelný je pak problém těch lidí, kteří azyl nedostanou, a přesto dál trvale v jednotlivých zemích přebývají. V posledních letech se jedná v EU o statisíce lidí. Zájem o ně nejeví nikdo a vůle je deportovat neexistuje.