Ženy z Fallúdži se cítí jako oběti - podle nich je před tím terorizoval IS , nyní ší'itské milice

Ženy z Fallúdži se cítí jako oběti - podle nich je před tím terorizoval IS , nyní ší'itské milice Zdroj: Lenka Klicperová a Jarmila Štuková

Salám Hamíd v uprchlickém táboře Suzanne
Ženy z Fallúdže ukazují dokumenty svých zmizelých mužských příbuzných
Uprchlické tábory v oblasti Ámiríjat al Fallúdža se zaplnily civilisty z dobytého města
Alhen Alíová v uprchlickém táboře Suzanne
Ve stanech v uprchlickém táboře je v letním vedru, kdy teploty dosahují padesáti stupňů, nesnesitelně
20
Fotogalerie

Exkluzivně z irácké Fallúdže: Dva roky pekla pod Islámským státem

„Měla jsem strašný strach. Kolem dopadaly granáty, přes kouř nebylo vidět. Popadla jsem děti a utíkaly jsme tam, kam běželi všichni ostatní. K řece. Byla tma, chaos. Jediná šance, jak se dostat z Fallúdže, byla přeplněná loď, na kterou jsme se museli všichni vecpat. V půlce řeky jsme se začali potápět,“ vzlyká Nadžíja Hasanová, čtyřicetiletá sunnitská muslimka z Fallúdže.

V řece jí před očima zemřely její dvě malé děti. Třetí se jí podařilo vylovit. Zoufalá matka s pětiletým umírajícím chlapcem v náruči běžela zpátky k checkpointu Islámského státu v naději, že jí někdo pomůže. „Když utíkáš, máš smůlu. Táhni i s dítětem,“ odehnal ji brutálně jeden z islamistů. Chlapec chvíli nato zemřel.

Nadžíja Hasanová je jedním z více než sedmdesáti tisíc civilistů, kteří uprchli z obležené Fal­lúdže ještě před jejím dobytím.

Hlava hada

Fallúdža leží v arabské části Iráku, 65 km západně od Bagdádu na řece Eufrat. Islámský stát se jí zmocnil v lednu 2014 během jediné noci. Více než dva roky město ovládal a vytvořil zde jedno ze svých důležitých center. Místní Fallúdžu přezdívají „hlavou hada“. Spadá do takzvaného sunnitského trojúhelníku. Pro pochopení dalších řádků je toto suché konstatování velmi důležité. Obyvatelstvo v arabské části Iráku se rozděluje na sunnity a ší’ity.

V posledních letech eskaluje konflikt mezi oběma větvemi islámu. Pnutí mezi ší’ity a sunnity výrazně přiživil Islámský stát, který ší’ity považuje za své úhlavní nepřátele a odpadlíky od pravé víry. V iráckém „Arabistánu“ převažuje právě ší’itská větev islámu, podpořená i dominancí ší’itů ve vládních kruzích. Tradičně má sunnitská Fallúdža vroubek i z minulosti, kdy se v ní po pádu Saddáma Husajna odehrávaly ty nejtvrdší boje vedené proti koaličním silám v čele s Američany.

Co ve Fallúdži chybělo?

Operace za znovudobytí Fallúdže začala koncem května tohoto roku. Irácká armáda pomocí letáků informovala civilisty o připravované operaci. Kdo nemohl opustit město, měl vyvěsit na střechu domu bílou vlajku. Islámský stát ovšem odmítl obyvatele pouštět, a tak se přes sedmdesát tisíc civilistů ocitlo uprostřed pekla městské války jako živé štíty.

Analytici americké armády předpokládali, že osvobození města potrvá déle než půl roku. Realita překvapila všechny kromě velitele operace Abdula Wahaba as-Saedího ze speciálních protiteroristických sil irácké armády.

„Čekal jsem, že dobývání města bude trvat maximálně měsíc. Přetáhli jsme o tři dny. Média totiž přeháněla sílu Islámského státu. Ve Fallúdži chyběli ve větším počtu zahraniční bojovníci, kteří mají zkušenosti z předchozích bojů. Než by se vzdali, radši se sami odpálí. Bojovali tam hlavně mladí Iráčané, jejichž motivace zemřít není zdaleka tak velká,“ vysvětluje generál as-Saedí. Podle něj mnoho bojovníků Islámského státu opustilo Fallúdžu v civilním oblečení mezi uprchlíky. Major Jásim Muhammad Matar (32) to dosvědčuje: „Našli jsme holicí potřeby se zbytky dlouhých vousů, jak se islamisté před útěkem narychlo holili. Někteří se převlékali i do ženských šatů. Udělali by cokoli, aby se z města dostali živí.“ Matar se o islámských radikálech bojujících ve Fallúdži zmiňuje s despektem. Se svou jednotkou se s islamisty střetl i v Ramádí v provincii Anbár, odkud byli islamisté vytlačeni teprve nedávno. Podle něj se v Ramádí válčilo až na dřeň a do úplného konce. Denně zde vybuchlo na deset sebevražedných aut plně naložených výbušninami, zatímco ve Fallúdži byl denní průměr „pouhé“ jedno auto.

Celou reportáž Chci pít krev hadů si přečtete v tištěním Reflexu č. 32, který vyšel ve čtvrtek 11. srpna 2016.

Reflex 32/2016Reflex 32/2016|Archív