Komunikovat s technologií vlastním hlasem už umíme, ale pořád s ní musíme mluvit jako s trochu nedůvtipnou opičkou. Osobní asistent Viv hodlá změnit to, kdo na koho se tu bude koukat svrchu.
Bývaly časy, kdy mohl jezdit člověk po silnici ještě bez GPSky, kdy trefil z jednoho konce města na druhý, aniž musel použít nejmodernější technologii ze Star Treku. Bývaly také časy, kdy člověk zaparkoval auto bez toho, aby je měl narvané signalizační technikou z Terminátora, která mu pípáním na způsob asistujícího robota R2-D2 dávala najevo, jestli za ním něco nebo někdo nestojí.
Stejně tak bývaly časy, kdy se mohl člověk na internetu vybaven souborem základních znalostí pohybovat volně jako pták, kdy se ještě neztrácel v tunách protichůdných informací a kdy se mu mozek neštěpil pod mnoha identitami na mnoha službách. Tak jako potřebujeme asistenta pro to, abychom na silnici neskončili jako vysušená kostra ve voze u místa, kam nešlo zaparkovat, potřebujeme dnes i do tajuplných hlubin internetu asistenta, který zaručí, že nás internet nesežere.
Ten asistent se má jmenovat „Viv“. A udělá to tak, že internet naopak, jak píše Buzzfeed, sežere on.
Osmačtyřicetiletý Dag Kittlaus je táta osobní asistentky Siri, která dnes otročí ve statisícovkách iPhonů a dělá pro lidi první poslední; radí jim, do které restaurace se mají jít najíst, napoví, jestli zmoknou cestou tam, nebo až zpátky, v restauraci jim vyhledá, která písnička to zrovna hraje z rádia, a až se jeden z nich začne dusit, vyhledá specifika alergie na oříšky, vytočí číslo záchranné služby a nakonec jim dá do kalendáře připomínku, aby si po tom všem nezapomněli zajít na toaletu, na níž jim pak při první delší chvíli v tom dramatickém večeru přečte do ouška e-maily.
Dag Kittlaus je také velmi bohatý člověk, protože Siri onehdy prodal Applu za 200 milionů dolarů. Místo aby za to teď šňupal kilometry koksu a bědoval nad ztrátou své jediné dcery vybavené umělou inteligencí, maká v současné chvíli na něčem větším. Jmenuje se to Viv a na rozdíl od Siri to má s člověkem nejen skutečně komunikovat, ale má se to také stát jeho přirozeným, jaksi organicky neoddělitelným prostředníkem pro komunikaci s elektronicko-digitální dimenzí světa.
Na prvním předvedení produktu na newyorské startupové konferenci serveru TechCrunch vzbudil Kittlaus nadšení tím, že mu Viv nejen odpovídal na obligátní otázky o počasí na způsob Siri, ale vyvozoval z nich vlastní závěry a vyhazoval výsledky značně komplikovaných požadavků. Kittlaus to (údajně) užaslému publiku vysvětlil tím, že Viv je na rozdíl od dřívější umělé inteligence postaven na něčem, co on označuje jako „dynamické generování programu“ (dynamic program generation) – což server Buzzfeed popisuje tak, že „Viv si poslechne váš hlasový povel a zpracuje současně otázku i její zamýšlený význam“. Místo toho, aby pak jel podle neměnného seznamu předepsaných scénářů (jak je zvykem současných asistujících umělých inteligencí), si Viv sám svolá programy, z nichž poskládá odpověď, a v deseti milisekundách si pro to sepíše vlastní instrukce.
„Změna paradigmatu“ je oblíbená fráze, kterou se vám dnes bude kdejaký šikula ze startupu (šitého na míru tomu, aby ho posléze schramstl nadnárodní kolos) snažit protlačit nový nízkotučný jogurt. Používá ji i Dag Kittlaus, který podle serveru The Verge strávil vývojem terminátorského asistenta Viv poslední čtyři roky. Teď jde jen o to, na jakém poli se ta „změna paradigmatu“ odehraje – a jestli to bude skutečně pole umělé inteligence jako takové, nebo jen pole „jak člověku umožnit nakoupit přes internet maximální množství nepotřebných hovadin v minimálním možném čase“.
Kromě předpovědi počasí Viv machruje zejména v tom, jak ohebně se umí propojit s internetovými obchody a bez jakýchkoliv zdržovaček nakupovat pro své uživatele všechno možné. Tvůrci asistenta Viv o něm ale přece jen mluví jako o novém „levelu“ digitálního asistenta, který bude nejen umět to, co umí všichni současní asistenti dohromady (Siri, Samantha, Alexa, Hound, Cortana a další), ale bude první, který bude se svým „pánem“ skutečně komunikovat; ve smyslu, že bude například obeznámen s historií oprav jeho vozu, s dárky k narozeninám jeho matce nebo tradičními post-kalebními dluhy k jeho kamarádům, stejně jako s jeho každodenní trasou do práce. Bude také rozumět specifikům jeho řeči a toku hovoru tak, aby si domyslel, co po něm sakra zase chce.
Na zkrácené ukázce z předváděčky je dobře vidět, jak se Viv v mobilním telefonu stává v podstatě prodlouženou digitální rukou svého uživatele:
USA Today v téhle souvislosti zmiňuje zejména „internet věcí“, čili propojenou neuronovou síť uživatelské technologie, s níž bude lidstvo (nebo alespoň jeho post-hipsterská, post-kyberpunková odnož) komunikovat na základní bázi bez znalosti jakýchkoliv specifických pojmů a příkazů – to protože osobní asistent jako Viv prostě pochopí, co to po něm chcete, aniž byste museli jakkoliv chápat, co to po něm vlastně chcete (což je také další krok k tomu, aby měla ponětí o tom, jak fungují veškeré technologie kolem nás, už pouze úzká skupina lidstva).
Nutno podotknout, že alespoň podle toho, co kutí Mark Zuckerberg na platformě facebookového Messengeru, je výhledem do budoucnosti univerzální aplikace, která se v podstatě stane univerzálním klíčem pro vstup na veškeré internetové služby (trochu na způsob toho, jak se dnes v celkem hrůzném měřítku leze na mnohé oblasti internetu – jako jsou média – už čistě přes facebookový feed). Aby Zuckerbergovi něco neuniklo, už dnes – jak zmiňuje Washington Post - investuje do vývoje asistenta Viv prostřednictvím firmy Iconiq Capital. Viv se přitom neúspěšně pokoušel rovnou koupit - stejně jako se o to pokusil Google.
Konkurence je mohutná a je wágnerovskou hudbou věcí příštích, zda proti sobě nakonec všichni digitální asistenti od Facebooku, Googlu, Microsoftu, Amazonu a menších kompanií jako je vynálezce platformy Viv nakonec vytáhnou v datové Hře o digitální trůny, nebo to dobře dopadne a oni se spojí. Proti lidstvu.
