Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan má jasno: domácí i zahraniční média, jakož i diplomaté jsou od toho, aby papouškovali jeho postoje. A neváhá se hádat s velmocemi, když s ním tak úplně nesouhlasí. Kvůli satiře v německé televizi si předvolal tamního velvyslance, neméně prezidenta naštvali západní diplomaté, kteří pozorují soud s novináři.
Německý ambasador Martin Erdmann musel na kobereček na turecké ministerstvo zahraničí. Ankara si postěžovala na satirický pořad extra3, který odvysílala 17. března stanice NDR, jedna z regionálních součástí veřejnoprávní ARD. „Boss z Bosporu“ si žije na vysoké noze a bratří se s Islámským státem, zpívá se například ve vesele znějícím songu Erdowie, Erdowo, Erdoğan (Erdojak, Erdokde, Erdoğan). Text doprovázely záběry luxusního prezidentského paláce, který si nechal Erdoğan postavit v Ankaře a jenž se stal kvůli plýtvání státními penězi terčem kritiky turecké opozice. A tragikomiku umocňují i zvukové efekty policejních obušků, hodné hollywoodských stříleček.
Jenže tím, že se potrefený Erdoğan ozval a požadoval, aby se pořad už neopakoval, jen přilil oheň do ohně. V dalším díle se satirici ke kauze vrátili, odvysílali píseň znovu a s tureckými titulky a ještě několikrát si přisadili.
„Pokud si Erdoğan přeje slyšet kritiku, měl by sledovat extra3. Pokud žádnou kritiku nechce, ať se setká s kancléřkou,“ připomněl moderátor, kterak se Angela Merkelová zasazuje za spolupráci s Tureckem a kterak vycházela Erdoğanovi vstříc například před nedávnými tureckými volbami. Vedle toho si prý do studia povolali tureckého velvyslance, ale nedostavil se.
A geniálně komici parafrázovali i dohodu Ankary s Bruselem o výměně migrantů/uprchlíků: „Za každý vtip, jenž bude povolen některému tureckému komikovi, my jeden stáhneme.“ Jak vysvětlili, nedělají to jen pro srandu, ale snaží se upozorňovat na vážná témata.
S dalšími západními vyslanci se zase Erdoğan pustil do křížku kvůli svobodě médií v Turecku. Začátkem března vláda násilně převzala kontrolu nad opozičním deníkem Zaman, jehož zastánce musela rozhánět policie slzným plynem. Vedoucí představitele listu Cumhuriyet zase soudí kvůli podezření ze špionáže a pokusu o státní převrat. Předloni totiž redakce psala o tom, že turecká tajná služba nelegálně dodává zbraně syrské opozici. „Tvrdě zaplatí,“ vyhrožoval jim prezident. Hrozí jim doživotí.
Tohoto kontroverzního procesu si pořádně všímají zahraniční diplomaté. Když tureckého prezidenta v lednu navštívil americký viceprezident Joe Biden, schválně si také udělal čas na rodinu jednoho z obžalovaných. A do soudní síně se (vedle zahraničních aktivistů či novinářů) osobně přišlo podívat několik lidí ze západních ambasád.
Totiž dokud se prezident nerozčilil. „Kdo si myslíte, že jste? Co je vaším posláním?“ hřímal na adresu vyslanců. „Diplomacie má svou etiketu. Tohle není vaše země, to je Turecko.“
Netrvalo dlouho a soud si uvědomil, že projednává záležitosti citlivé z hlediska národní bezpečnosti, a z rokování vyloučil veřejnost.
Ironií je, že za dřívějších vlád svých oponentů měl problém s režimem sám Erdoğan, tehdy starosta Istanbulu a prominentní člen Strany blahobytu. Tu roku 1998 zakázal Ústavní soud za to, že porušuje zákony o oddělování politiky a náboženství. Erdoğan osobně byl za recitaci pobuřující poezie na demonstraci odsouzen k deseti měsícům vězení. A kdo ho tehdy podpořil? Samozřejmě generální konzul USA a další západní diplomaté. Tehdy mu jejich vměšování nevadilo.
Není to poprvé, co se do Erdoğana, tehdy ještě premiéra, pořad extra3 pustil:
