Zkušená televizní reportérka Marcella Raymondová pracuje pro lokální televizní stanici v americkém Chicagu a má za sebou osmnáctiletou praxi v oboru. Od nepřejícího diváka dostala nedávno dopis, pochopitelně anonymní. Každý z nás, kdo se nějak pohybujeme ve veřejném prostoru, dostáváme od různých „kritiků“ podobné zprávy, dnes většinou emailem. Raymondová se se zájmem začetla:
„Stejně jako já víte, že televize je byznysem mladých. Pokud jste při těle, vypadáte starší, než ve skutečnosti jste a nadváha se podepisuje na stárnutí, hlavně ve tváři,“ píše rozumbrada, citovaný serverem Independent. „Televize je přinejmenším vizuální médium a účinkující (a každý reportér JE, do jisté míry, účinkující) by měl vystavovat jen tu svoji nejlepší stránku.“
Pisatel tedy Raymondové doporučil shodit a vůbec vypadat líp, jinak nemá na obrazovce co pohledávat, a to i kdyby byla skvělá reportérka.
S těmito dopisy se většina redaktorů a lidí v šoubyznysu vyrovnává prostřednictvím klávesy DELETE, ale možná je to chyba. Proti blbům, i anonymním, by se měl vést protiútok. Raymondová se rozhodla dopis zveřejnit na Twitteru. Prý netušila, že takovéhle sexistické a ageistické (diskriminace vyplývají z věku) názory dnes ještě v Americe může někdo ventilovat.
„Je mi padesát. Už nebudu vypadat na třiadvacet,“ uvedla.
Těmto útokům se anglicky říká body-shaming a znamenají zlý výsměch někomu, kdo nevypadá naprosto dokonale. U nás v Česku jsou mnohem rozšířenější než v uhlazenějším světě na západ od našich hranic. Mentalita dětského pískoviště, případně pubertální šatny, je u nás stále ještě normou. Televizní redaktorky by mohly vyprávět …
