Dmitrij Ickov, ruský mediální magnát, vložil nemalé peníze do výzkumu, jenž má umožnit přečtení a upload lidského mozku do softwarové podoby do roku 2045. Jeho konečným cílem je cosi na způsob Eliny Makropulos, akorát, že on chce své tělo odhodit a žít jako avatar či robot.
Ross ze seriálu Přátelé hovořil již v sedmém díle šesté řady v roce 2000 o tom, že četl zajímavou knihu, že do roku 2030 bude existovat taková technologie, která zvládne stejné funkce jako lidský mozek, a člověk tak bude moci žít navždy jako stroj. Pravda, Rossovi se touhle historkou podařilo akorát tak uspat Chandlera a odehnat dívku, o niž měl zájem. Přesto – je o pár let později, časový rámec lidostrojů zůstává stejný (zase třicet let) a tentokrát jsme to my, kdo se ocitá v Chandlerově kůži. Dokument BBC The Immortalist přiblíží projekt, o němž se první zprávy objevily před čtyřmi lety.
„Zajistím, že do třiceti let budeme mít všichni možnost žít navždy, a to přenesením vědomí do nové schránky,“ slibuje v dokumentu Dmitrij Ickov, majitel ruských on-linových médií New Media Stars. „Jsem si na 100 % jist, že je to možné, jinak bych s tím nezačínal.“ Chlápek, který je ve svých pětatřiceti na vrcholu fyzických sil, zjevně zápasí s prvním uvědoměním své smrtelnosti. A žít kdesi ve vesmíru v podobě robota, do něhož je nahrána jeho osobnost, či jako hologram (Arnold Rimmer?) jinde, s možností přepínat, kde se chce zrovna jeho vědomí nacházet, se mu zdá jako ten nejlepší lék na existenciální krizi.
Z jeho nanicovatých obav ale může vzejít významný pokrok v poznání lidského mozku, pomáhá totiž spolufinancovat Iniciativu 2045, neziskovou organizaci, jež se zabývá výzkumem, jak prodloužit lidský život, a propojuje špičkové vědce z oblastí kolem neuronových spojení, robotiky i umělých orgánů. Nahrát osobnost do počítače je prý „v teorii možné – nesmírně obtížné, ale možné“, říká k tomu vědecký ředitel Iniciativy, bývalý profesor Centra pro paměť a mozek Bostonské univerzity, doktor Randal Koene.
Podle této teorie by se prostě počítačově zmapovaly všechny neurony v mozku (nějakých 86 miliard) a spojení, které tvoří, a „přeložily“ se do řeči algoritmů s nadějí, že skrze dokonalé poznání „hardwaru“ mozku vyvstane z umělé interakce i „software“, tedy vědomí, osobnost, u níž zatím netušíme, kde se bere.
Ickov si je jist, že jeho idea je ku prospěchu všem. Ovšem umíte si to představit? Chtěli byste žít navždy v podobě stroje? Co kdyby to znamenalo, že budete navždy myšlenkově zakonzervováni takoví, jací jste teď? A obejít se bez klasických podnětů, jako je dotyk či teplo, světlo, přinejmenším v podobě, v jaké jste na ně zvyklí? A pokud se tohle vše vyřeší, co když se jako robot zamilujete? Anebo by se vám líbilo přecházet z těla do těla do nekonečna? Myslíte, že cokoli, co byste dělali, by mělo smysl, kdybyste to mohli do nekonečna opakovat a prožívat znovu?
