V životě každého člověka přijde chvíle, kdy si uvědomí, že už je dospělý: je to ta chvíle, kdy vám u sexuologa osadí genitálie roztodivnými senzory a začnou vám na monitoru pouštět sprosté obrázky. Ať už to ale dopadne, jak chce, žádnou paniku: nová studie potvrzuje, že tzv. „sexuální deviace“ jsou v populaci rozšířenější než pátý dotisk druhého dílu Padesáti odstínů šedi.
Znáte ten pocit, kdy se kolem vás v přeplněné tramvaji prosmýkne osoba opačného pohlaví tak natěsno, že se z toho čidla dotyku zvaná Meissnerova tělíska ve vazivové vrstvě vaší kůže úplně zatetelí? Ten pocit, kdy se probudí čtverohrbolí ve vašem středním mozku a tuber cereneum na spodině třetí mozkové komory zaplaví bouře nezkrotné touhy? Gratuluji, jste frotéři: parafilici vyhledávající dotyky a tření se o anonymní osoby. A gratuluji také k tomu, že vůbec nejste sami.
Na světě je nová studie, která se jmenuje Rozšíření parafilických zájmů v obecné veřejnosti. Na svědomí ji mají diplomovaní doktoři Christian C. Joyal a Julie Carpentierová z Kanady, kteří se ve svém zkoumání zveřejněném v The Journal of Sex Research dobrali následujícího zjištění: 45,6 % zkoumaných subjektů lidské příslušnosti se projevilo coby spadající do té či oné parafilické diagnózy. Jinými slovy: skoro polovina z vybraného vzorku 1040 osob rozličného věku, pohlaví, vzdělání a etnika posbíraných v provincii Québec jsou sexuální devianti. To je ta dobrá zpráva. Špatná zpráva je, že s mírně převažujícími 54,4 % populace musí být v posteli strašná nuda.
Nejrozšířenější kratochvílí, spadající do žánru parafilie (tedy sexuálních deviací, aberací, odchylek či úchylek) je v populaci podle studie voyeurismus, čili poetický obdiv intimních okamžiků objektu žhavé touhy. 46,5 % dotazovaných vyjádřilo voyeurské touhy, 34,5 % se pak hrdě doznalo ke zkušenosti s ním. Definice sexuální „odchylky“ tady společně se skutečnou mírou jejího odchýlení (voyeurismus je kategorizovanou diagnózou; má i své číslo F65.3) bledne jak submisivní manažer podniku při klečení na hrachu v sadomasochistickém salonu své dominy.
O tom, že vítězný pochod voyeurů není jen záležitostí Québecu, svědčí v globálním měřítku například tohle:
1,3 milionu lajků za fotku s komentářem „Když jako já nemáte co na sebe LOL“.
V těsném závěsu se za voyeurstvím se drží jeho nadkategorie fetišismus: tam spadají obliby a zájmy 44,5 % dotazovaných. Zmíněné frotérství následuje hned za párovým exhibicionismem (30,6 %) - což je ten druh exhibicionismu, který dělá ze swingers party tak oblíbenou společenskou událost - a pyšní se také pozoruhodně vysokým číslem 26,7 % reprezentantů.
Takže moment - kolik procent ale tedy dělá z úchylky úchylku? Autoři studie píší ke svým výsledkům následující: „Voyeurismus, fetišismus, frotérství a masochismus spadaly do zájmu respondentů mužského i ženského pohlaví ve vyšších úrovních, než je považováno za statisticky neobvyklé (15,6 %).“ 15,6 % je „neobvyklé“. Ergo: voyeurismus, fetišismus, frotérství a masochismus = „obvyklé“.
Velmi ceněným zbožím tak zůstává ve statistickém undergroundu sexuálních deviací sadismus s 7,1 % zúčastněných, což by na první pohled potvrzovalo, že značná část z 23,8 % masochistů je značně diskomfortní z toho, že ji prostě nemá kdo mlátit. Navzdory tomu ale, jak se píše ve studii, „masochismus byl signifikantně spojen s vyšší spokojeností s vlastním sexuálním životem“.
Cifry kanadského výzkumu jsou sice o něco nižší, než čísla, ke kterým došel například dřívější průzkum sexuálních preferencí Berlíňanů, stále jsou ale mnohem vyšší než to, k čemu docházely mnohé studie v devadesátých letech. Na to, čemu přesně svět vděčí za tak dynamický rozvoj sexuální deviace ve veřejnosti, kterou samozvaní devianti označují s chutí jako „vanilky“, nemají autoři výzkumu jednoznačnou odpověď. Logicky ale naznačují, že to bude mít něco společného s ústupem společenského studu i vzestupem obeznámenosti s internetovou pornografií.
Jednoznačný závěr o tom, že na vině je celospolečenská liberalizace sexuálního chování, ale ve studii nehledejte. Mnohé naznačuje, že euroamerická společnost je dnes – stejně jako v lokálním měřítku ta québecká – ve skutečnosti sexuálně frustrovaná až za ušima: proto se ostatně pořád ještě nezhroutil reklamní průmysl, který z velké části nedělá reklamy na nic jiného, než na sex. Sex prodává kokakolu, sex prodává auta, sex prodává nízkotučné smetanové jogurty s probiotickými kulturami a vyváženou chutí. Dokud bude společnost sexuálně frustrovaná, bude na ní fungovat rovnice sexuality spojené s produktem (osobní názor). Je tedy načase zbořit kategorie parafilie, vyrazit do ulic na bicyklech se všemi fetišisty a fetišistkami, sadisty a masochistkami, exhibicionisty a frotérkami a přiznat si jedno: automobiloví úchyláci a jogurtové úchylačky jsou nejhorší.
Vážně ale: definice „sexuální úchylky“ ve výše zmíněných kategorií právě pozbyla smyslu.
