Jana Štefková: Zvířecí urny

Jana Štefková: Zvířecí urny Zdroj: Michal Ureš

Jana Štefková: Zvířecí urny
Jana Štefková: Zvířecí urny
Jana Štefková: Zvířecí urny
Jana Štefková: Zvířecí urny
Jana Štefková: Zvířecí urny
10
Fotogalerie

Prohlédněte si urničky pro vaše domácí mazlíčky od české umělkyně (vyrobené z jejich popela)

„Ta urna je prázdná, tam je duše toho zvířete; stvořený je z něho povrch,“ říká o svých urnách pro psy, kočky i žabky Jana Štefková, která dnes studuje v prvním roce magisterské studium na UMPRUM. Zvířecí urny jsou její bakalářskou prací, která vznikla na katedře užitého umění pod vedením Maxima Velčovského. A jsou také znamením toho, jak se dnes máme ke své zvěři.

„Ty první vznikly z mrtvých zvířat, která jsme našli u cesty: byl to třeba krtek nebo had,“ říká Jana Štefková o prvních zvířecích urnách, které vytvořila. Další urny vznikly z mrtvých slepic, na které si došlápla liška, a pro úvodní experimenty posloužily i kosti z nedělního oběda. „Tam je vidět jiná barevnost,“ říká k popelu pouze z kostí autorka. „A jinak vypadá i popel z krematoria, když je zvíře zpopelněno v 900 stupních – tohle všechno pak ovlivňuje barevnost a texturu popela.“

Jana Štefková: Zvířecí urnyJana Štefková: Zvířecí urny|Michal Ureš 

Jana Štefková se sama označuje za technologa. „Zpočátku tam nebyla nějaká hluboká myšlenka, že chci uchovávat zvířata. Spíš mě zajímala práce s těmi glazurami,“ říká. „A popelové glazury jsou hodně staré – jejich čínská historie je dlouhá a já přemýšlela nad tím, kam by se to dalo ještě posunout.“

Jana Štefková: Zvířecí urnyJana Štefková: Zvířecí urny|Michal Ureš

Ve své bakalářské práci zmiňuje například nádoby pokryté popelovou glazurou z čínské dynastie Šang (cca 1500 př. n. l.). Pokud to není zjevné – zvířecí urny popel zvířátek neobsahují; jsou jím pokryty. Uvnitř je zvířecí duše – a zpopelněné tělo zvířete tvoří její pietní schránku.

 

Cesta tvorby zvířecích uren Jany Štefkové vedla od úvodních experimentů (v jejichž rámci se tak dostalo řádného pohřbu a pietní vzpomínky zviřátkům, která prostě jen někdo přejel autem) k pražskému zvířecímu krematoriu Kerberos; to jí poskytlo popel ze psů a koček.

Jana Štefková: Zvířecí urnyJana Štefková: Zvířecí urny|Michal Ureš

Není přitom jediné, které v České republice najdete – v rámci přípravy bakalářské práce Jana Štefková zjišťovala, jak legislativní změna v roce 2014 (podle níž nemůžete jen tak zakopat své zesnulé bišonky pod vzrostlý buk a poskládat nad ně tři kříže z bílýho kamení) ovlivnila současný vzestup zvířecích krematorií: například Krematorium zvířat v Brně, založené v roce 2013, provádělo zprvu maximálně tři kremace měsíčně, dnes jich za stejnou dobu proběhne skoro stovka. Další zvířecí krematoria vznikají – a Jana Štefková má osobně za to, že za tím stojí i zintenzivňování vztahu lidí ke svým zvířátkům.

 

Třeba k psům. „Je to hodně ovlivněné i množstvím popela; ta vrstva, kde ho bylo víc, má až skořápkovou texturu,“ říká autorka o své psí urně. „Tam, kde jsem měla popela málo, má urna zase takový hnědý nádech,“ dodává zase k urnám menších zvířat, jako je třeba had. I v takových detailech se projevuje nadšení pro technologii autorky, která si vytváří cestovní deníky tak, že při cestování (třeba po Číně) sbírá hlínu, má jí plné kapsy a pak z ní něco vytvoří. „Miska pak není jen obyčejnou hlínou, ale je to jakýsi deník, záznam těch cest,“ říká.

Jana Štefková: Zvířecí urnyJana Štefková: Zvířecí urny|Michal Ureš

Ale zpět k urnám. Když prováděla pro účely práce chemický rozbor z popela tibetské dogy ICP spektometrem na Přírodovědecké fakultě, nalezla v jeho složení 46,5 % fosforečnanů, 26 % vápníku, 11,3 % síranů. To jen tak pro informaci.

Barevnost uren ovlivňovalo i umístění v peci – to už je ale řeč o výpalu samotné urny, který probíhal v peci na dřevo (Jana Štefková ve své práci uvádí, že k objevu popelových glazur možná ostatně došlo kdysi tak, že právě v takových pecích „nálet popela z topeniště zanechával na výrobcích oglazované stopy“). Více informací a fotek k samotné tvorbě najdete na autorčině blogu.

Jana Štefková: Zvířecí urnyJana Štefková: Zvířecí urny|Michal Ureš

„Když jsem hledala tvar, vycházela jsem z tvarů, které existují; hledala jsem mezi egyptskými urnami, kanopami, které mají na vrcholu zvířecí hlavy, a pak i v čínské kultuře, kde měli urničky se zvířecím nebem,“ říká o tom, jak došla k finální podobě zvířecích uren. „Využívám jemné stylizace a na vrchol předmětu modeluji podobu celého těla zvířete.“ Velikost uren je pak ovlivněna množstvím popela ze zvířátek; jak se píše v práci, „není možné užít stejnou velikost urny pro krtka s pouhými několika gramy popela a například zmíněnou tibetkou dogu (cca 2,6 kg popela)“.

Zvířecí urny (s podtitulem Popel hlíně, hlína popelu) Jany Štefkové jsou v současné chvíli k vidění na výstavě UMPRUM ATTACK! v pražském Veletržním paláci a jsou nominované na Národní cenu za studentský design. Dnes má už několik žadatelů o to, zda by nevytvořila vzpomínku ve formě zvířecí urny i pro jejich mazlíčky; ohlašuje ale, že nejdříve si musí dát od zvířecích uren pauzu.

Jana Štefková: Zvířecí urnyJana Štefková: Zvířecí urny|Michal Ureš

„Pro mě je důležité, že jsem za tím nešla jako za byznysem – to pro mě znamená čistý,“ dodává přitom k etickému rozměru své práce. Což je v době, které vládne slovo monetizace a pořádají se přednáškové kurzy o tom, jak „podnikat, i když nevíte v čem“, víc než sympatické. Jana Štefková, kterou v současnosti zavedl její zájem o technologii už zase o kousek dál (vytváří teď například kynutý porcelán s použitím droždí) navíc v případě uren nedělala žádné samoúčelné umění pro umění, kdy by malovala ze zvířecího popela třeba abstraktní obrazy; její urny jsou pietním a veskrze decentním pomníčkem pro zvířátko, jehož popelem jsou oglazovány. A to je čistý.