Výrobce oblíbené čokoládové tyčinky KitKat se snažil ochránit tvar svých sušenek a neuspěl. O moc lépe na tom nejsou ani známé tvary londýnských taxíků. Jiní ale na typický obrys razítko mají. V čem je rozdíl?
Všichni vědí, jak vypadají sušenky KitKat (firma sama nemá jasno, zda to psát s mezerou nebo bez. Nám to zní líp dohromady, pozn. red.). Čtyři spojené hranaté tyčinky a mezi nimi prohlubeň. Zároveň asi každý ví, i když nenavštívil Londýn, že černé taxíky tam mají plné, buclaté tvary. I to je symbol Velké Británie. Jenže vrchní soud tento týden rozhodl, že ani jeden z tvarů není tak výrazný, aby na ochrannou známku dosáhl. The London Taxi Company vznesla žalobu proti Metrocab, která podle ní v podstatě ukradla jejich vlastní design. Zamítnutí teď Metrocabu otevřelo cestu do londýnských ulic.
Stejně tak se snažil výrobce cukrovinek Nestlé ochránit své čtyřprsté sušenky. Soud i v tomto případě dal zapravdu protivníkům z Cadbury: tvar prý není tak výrazně identifikovatelný a zaměnitelný s tyčinkami KitKat. Podobná tyčinka existovala v Norsku už v roce 1937. Pod názvem Kvikk Lunsj neboli Rychlý oběd je v některých obchodech v Británii k dispozici. Právě tahle věc Nestlé příliš nepomohla.
Zatímco tvar sušenek KitKat není podle soudu dost výrazný, třeba takové Toblerone na známku stačí. Vůbec jako první dostala ochrannou známku i patent na tvar láhev Coca Cola - už v roce 1960. Mezi patentem a ochrannou známkou je rozdíl. Zatímco patent po 20 letech vyprší, známka může platit věčně a zajistí tak firmě monopol na konkrétní tvar. Podle odborníka na duševní práva, Luka McDonagha z Městské univerzity Londýn, zákon vyžaduje, aby tvar byl dostatečně výrazný. „Jde o to, že spotřebitelé by měli tvar okamžitě rozpoznat a spojit si ho s určitou značkou,“ řekl pro BBC.
Pokus o ochrannou známku na čokoládové zajíčky prohrál i Lindt. Evropský soudní dvůr rozhodl, že od ostatních čokoládových králíků se nijak zvlášť neliší. Stejně tak jako u zmiňovaných taxíků. „Jedná se pouze o variaci typického tvaru auta a postrádá inherentní rozlišovací způsob,“ prohlásil soudce. Ohledně tvarů je to možná sporné, ale jasné je to ve vnitřní záležitosti. Ochranná známka nesmí poskytnout technický monopol jediné společnosti. Tvar nesmí být potřebný k dosažení nějakého technického výsledku.
Na tomto principu byla zamítnuta žaloba firmy Philips. Ta se snažila zabránit Remingtonu uvést na trh typ trojhlavého holicího strojku. Podle soudního dvora ale vše stálo na technologii potřebné k dosažení výsledku, a nelze ji tedy známkou ochránit.
Podobné situace se řešily s hračkami. Dánský gigant Lego si stěžoval, že jiné firmy vyrábějí obdobné kostičky, které na originál pasují a dají se tedy prodávat jako levnější, kompatibilní varianta. Soud zamítl ochranu Lego kostiček na základě toho, že by to jiným společnostem zabránilo hračku vyrábět. Loni naopak Dánové vyhráli spor o tvar minifigurek – tam soud rozhodl, že se nejedná o technickou funkci, ale o typický vzhled. Ten je výrazný a tvar by měl být chráněn; proto všichni panďuláci od jiných společností vypadají jinak, i když se na Lego pořád dají posadit.
Ještě jeden známý případ zahýbal Evropským soudním dvorem: Rubikova kostka. Ta má registrovanou ochrannou známku, ale konkurenční výrobce vznesl stížnost, že firma má vlastně na výrobu hračky udělený monopol. Soudní dvůr však rozhodl, že výrazné černé linie kostiček jsou věcí estetiky a je možné si technologicky poradit i bez nich.
Získat známku na trojrozměrný tvar je dnes nesmírně těžké. Soudci se obávají, aby nebyl udělen technický monopol, a definice pro schválení je navíc skutečně složitá. Může být však výzvou designérům. V celé záležitosti je ale hlavním cílem ochránit spotřebitele. Jestli už dokáže tyčinku nebo auto identifikovat na sto kroků, není podstatné.
