Bez čeho se neobejde chytrý mobilní telefon? Bez lithium-iontového akumulátoru. Bez čeho se neobejde lithium-iontový akumulátor? Bez kobaltu. Bez čeho se neobejde kobalt? Bez práce dětských otroků v kobaltových dolech v Kongu - jak vyplývá ze zprávy organizace Amnesty International publikované včera, v úterý 19. ledna 2016. Na to, že kdesi daleko, předaleko, makají nějaké děti, které neumějí do pěti počítat, v lomech a dolech, už jsme si tak nějak zvykli; zpráva Amnesty International z toho ale znovu dělá věc, kterou máme 24 hodin denně na dosah ruky.
Konkrétně v kapse. Zpráva se jmenuje „Pro tohle umíráme“ („We Die For This“) a má podtitul „Porušování lidských práv v Demokratické republice Kongo pohání globální trh s kobaltem“ a kromě jiného vypráví o tom, jak jsou velké společnosti jako Apple, Samsung a další součástí výrobního řetězce, který má jeden ze startovních bodů v dolech plných dětských horníků v Demokratické republice Kongo – zemi s tak ironickým názvem, že by mohla být hipsterská, kdyby nešlo o politicky nestabilní, korupcí prolezlé peklo na zemi, které má lidská práva absolutně na háku.
Z Konga podle zprávy Amnesty International (která je první kompletní zprávou o tom, jak se dětská práce v Kongu týká těch největších výrobců spotřební elektroniky) pochází více než polovina světové produkce kobaltu. 20 % tohoto kobaltu pak těží lidé v nemechanizovaných lomech a dolech v jižní části země. Těchto creuseurs, jak jim v Kongu říkají, je něco mezi 110 000 a 150 000 a jsou mezi nimi i děti od 7 let věku (podle zprávy UNICEF tady ve dvanáctihodinových šichtách – navíc, podle Amnesty, s vysokými zdravotními riziky a při vystavení fyzickému i sexuálnímu násilí - pracuje kolem 40 000 dětí). Produkty jejich ruční práce putují do lithium-iontových akumulátorů v mobilních telefonech, noteboocích, ale i ekologických elektrických autech pro lepší svět.
Před časem bylo celkem uklidňující zjištění, kterého se dopustil chicagský rozhlasový pořad This American Life. Nejdříve publikoval hrozivou reportáž o čínském výrobci iPadů a dalších produktů společnosti Apple v Číně Foxconn (jmenovala se „Mr. Daisey and the Apple Factory“; jejím autorem byl Mike Daisey) a vyprávěla o nelidských podmínkách, ve kterých tam lidé montují nové iPhony. Pak se ale ukázalo, že „Mr. Daisey“ si většinu těch hrůz vycucal z prstu – This American Life reportáž stáhl a vytvořil novou epizodu, v níž Daiseyho mýty uvedl na pravou míru.
Od té chvíle člověk na dětské otroky narazil tak akorát ve hře Assassin´s Creed: Syndicate, kde je mohl ve viktoriánském Londýně zachraňovat jediným kliknutím na tlačítko SAVE THE KIDS. A teď tohle. Slova komika Louieho CK o tom, že „těch nejúžasnějších věcí v lidské historii jsme dosáhli díky otrokům“ - ať šlo o pyramidy nebo o mobilní telefony, které čtou otisk lidského prstu, jsou zase "in".
Jak shrnuje magazín Vice, většina vytěženého kobaltu z jižního Konga skoupí společnost Congo Dongfang Mining International, kterou vlastní jeden z největších světových výrobců kobaltových produktů: čínská Zhejiang Huayou Cobalt Company. Odtud pak produkty pokračují k výrobcům v Číně a v Jižní Koreji, od nichž to do svých zařízení nabouchají americké a evropské firmy.
Kobaltový řetězec vypadá ve zprávě Amnesty International například takhle: CDM / Huayou Cobalt (zpracovatel) – L&F Material (výrobce součástek pro baterie) – LG Chem (výrobce baterií) – Apple (výrobce elektronického zboží).
Firmy, jejichž názvy se ve zprávě objevují, celkem pochopitelně vylučují, že by měl někdo u nich na vizitce titul OBJEDNAVATEL DĚTSKÉ PRÁCE, a hovoří o naprostém dohledu nad každým detailem výrobního procesu. Jenže manufakturní proces v globálním měřítku musí být už z povahy věci takový bordel, že představa absolutní kontroly nad každým šroubkem přesahuje lidské smysly. Microsoft i Samsung proto férově dodávají, že „nemohou říct s absolutní jistotou“, že se kobalt v jejich produktech nedá vystopovat až do lomů v jižním Kongu.
Odesláno z iPhonu.
