Benicio Del Toro je rebel. U našeho prvního rozhovoru před třemi lety rozléval sponzorské šampaňské. Letos zase pořadatelům přehlídky v Cannes vyhrožoval, že na rudý koberec vpochoduje v jehlových podpatcích. Taky se rád hádá o politice a je vždycky proti tomu, co zavání většinovostí. “Nesnáším stádnost,” vysvětluje.
Ty kramfleky si nakonec nevzal. Chtěl jimi reagovat na skandál v Cannes, kde z premiéry vykázali ženy bez podpatků, ale nesehnal prý správnou velikost. Šampaňské se letos taky nekonalo - možná mu ho sponzoři zatrhli, mnohem spíš mu ale tentokrát nezbylo - do rána totiž slavil úspěch nového “Traffiku”, dramatu Denise Villeneuvea Sicario: Nájemný vrah (premiéra 29.10.).
Právě o něm mluvil nejochotněji a nejčastěji. Jednak je na výsledek hrdý - ne náhodou se o něm píše jako o kandidátovi na Oscara - , jednak se v něm vrací do světa drogových obchodů, což je téma, jež prochází celou jeho kariérou.
“Filmy o drogách mě “udělaly”. Nevidím v tom nic mimořádného, kinematografie vždycky odrážela život a k tomu současnému drogy patří,” říká a pochvaluje si, že si díky tomu vyzkoušel snad všechny role navázané na drogový byznys - obětí počínaje, narkobaronem konče.
Toho nejznámějšího, Pabla Escobara, ztvárnil v loňském, rozporuplně přijímaném snímku Paradise Lost. “Ohromilo mě, jak byl chytrý. Měl úroveň a vystupoval velmi kultivovaně, jakkoli to zní jako protimluv. Prostě se “jen” vydal špatnou cestou, škoda jeho talentu,” lituje.
Smířlivě hodnotí i další kontroverzní personu své filmografie - argentinského revolucionáře Che Guevaru. Chápe prý fascinaci, již vůči němu zažívá už mnoho generací po sobě.
“Mít na tričku Che Guevaru neznamená, že podporuji vše, co prosazoval. Spíš jde o ocenění jeho lidských kvalit. Nekompromisnosti, schopnosti obětovat se pro myšlenky, v které věřil - protože kolik lidí to dnes dokáže?” tvrdí s tím, že se na každé postavě, jíž hraje, snaží najít něco, s čím by se ztotožnil. Styčný bod tak objevil dokonce i v případě Escobara. “Stejně jako já miloval Elvise,” směje se.
A tradičně neopomene zmínit ani svůj vztah ke Kubě, již léta podporuje. “Kubánci jsou pro mě hrdinové. Vsadím se, že kdybychom se v jejich kůži ocitli my, zhýčkanci ze Západu, dopadli bychom hůř. Oni si přese všechno uchovali důstojnost. Dál se každý den usmívají, radují a tančí. Máme se co učit!”
