Kostelík, který si uprostřed tábora "Nová džungle" ve Francii postavili především Eritrejci

Kostelík, který si uprostřed tábora "Nová džungle" ve Francii postavili především Eritrejci Zdroj: Jan Šibík

Jazykové selhání České justice: uprchlík rovná se islamista a džihádista

Zpravodajský server, který přináší novinky z právního a justičního prostředí, zveřejnil zprávu, jíž se snažil okomentovat výroční zprávu Bezpečnostní informační služby za rok 2014. Člověk po přečtení sloupku České justice může nabýt dojmu, že každý islamista je džihádista, který jen zneužívá svůj nárok na základní lidská práva.

Diskuse světové politiky se přesouvá k uprchlické krizi, jejímž smutným obrazem se stala alarmující fotografie malého syrského chlapce, který utonul spolu se svým starším bratrem a matkou na cestě do Evropy. V české společnosti se prolínají dva zcela vyhraněné proudy. Oba tábory vytváří dojem, že se do České republiky hrne milion uprchlíků.

Nebude smyslem tohoto článku rozebírat, jaké metody oba tábory užívají, koneckonců čtenář si může udělat obrázek sám. Ovšem zatímco od takového Martina Konvičky či Tomia Okamury, kteří se stali poněkud úsměvnými vůdci té menší části české společnosti, domnívající se, že nám od válkami zbědovaných uprchlíků hrozí bezprostřední nebezpečí, iracionální a zavádějící tón čekáme, od jiných, do této chvíle nezaujatých „subjektů“ nikoliv.

Na pomyslný žebříček nevysvětlitelného konotačního lajdáctví pasujme na tomto místě server, jenž od února minulého roku funguje díky bývalému mluvčímu ministerstva spravedlnosti Petru Dimunovi a jeho společníku Petru Hartmanovi. Server Českájustice.cz uveřejnil zprávu, jejíž výrazové figury pokoutně čtenáři vtloukají do hlavy, jak to je ve skutečnosti s českou uprchlickou krizí.

Posuďte sami: „islamisté využívají azylového řízení, po vyhoštění zůstávají v Schengenu bez dohledu v právním vakuu. Jsou vážnou hrozbou všem. Integrace muslimů žijících v diaspoře v zemích tzv. Západu selhává, postupy členských států EU vůči migrantům jsou v případech zadržených džihádistů neúčinné a jsou bezpečnostním rizikem. Týká se to i České republiky. Vyplývá to z dnes zveřejněné výroční zprávy BIS za rok 2014,“ uvádí Česká justice. 

V duchu saturninovského uvádění (románů) na pravou míru budiž řečeno, že z tohoto úvodu to vypadá, jako by islamisty byli míněni uprchlíci, které například včera převezl vlak z Bělé pod Bezdězem do cílového Německa. Je velmi jednoduché zaměnit pojmy islamista, uprchlík, džihádista.

Na tomto místě je nezbytné připomenout, že zpráva BIS se netýká současné uprchlické krize, i když tento dojem Česká justice vyvolala. Jedná se o standartní zveřejnění ročních závěrů a dlouhodobých poznatků, které se týkají (světe div se) mimo jiné terorismu a jeho konkrétních bezpečnostních hrozeb za rok 2014. „Na rovinu a bez zastírání uvádí čerstvě zveřejněná Výroční zpráva o činnosti BIS fakta, která se dosud dala spíše tušit“, píše se dále na již citovaném serveru. Jinými slovy (jak vyplyne z dalšího), všichni jsme tak nějak tušili, že islám je problém, ale báli jsme se to říct nahlas, natož to podložit něčím takovým, jako jsou fakta.

I zde zpráva své čtenáře mystifikuje, protože podprahově vsouvá, že až dosud jsme problémovost islámského teroru pouze tušili, ale v souvislosti s imigrační vlnou už přesně umíme říci, že se „naše obavy“ naplnily. V souvislosti s nedávnými tragickými událostmi by bylo jistě vhodnější užívat takové jazykové prostředky, které by nedávaly záminku k vícero interpretacím, a které by tak účelově nezaváděly debatu tam, kde opravdu není.

Přestože nelze popřít, jak markantně se zvýšil všeobecný pocit nebezpečí v souvislosti s rozmachem Islámského státu, nelze toto tvrzení, a to ani podprahově, dávat do souvislosti s migrační vlnou. Důkazem toho je i zpráva BIS, která uvádí, že hrozbou pro bezpečnost jsou jedinci, kteří se snaží azylový systém EU zneužít. Bohužel, ze zprávy České justice se zdá, jako by se o zneužití systému snažili ti současní uprchlíci.

Vzhledem k tomu, jak snadno česká společnost tíhne k radikálním postojům, v nichž se vytrácí humánnost a solidarita, mělo by být prvořadým úkolem omezit na minimum šíření pomyslných zbraní, jež si s chutí vezmou do ruky ti, kteří se nechají snadno ovlivnit. Byť může někomu připadat popsaný (víceméně sémantický a jazykový) problém marginální, lze na něm lehce demonstrovat, že i na malé „drobné práci“ záleží.