V Libanonu zmizelo pět Čechů. Některé informace libanonských i českých úřadů naznačují, že byli uneseni, ale podrobnější studium pozadí případu ukazuje na mnoho podivností, které vyvolávají vážné pochybnosti o tom, jak to vlastně s jejich zmizením je. Podívejme se proto na hlavní aktéry případu.
Jak bylo v neděli ráno potvrzeno rodinou a libanonskými médii, tak padesátiletý řidič automobilu (byl to stříbrný minivan Kia s poznávací značkou N 102470) Saíb Munír Taán, kterým se Češi v zemi přepravovali, je bratrem Alího Fajáda, jednoho z trojice mužů zadržených loni v Praze a čekajících na vydání do USA, protože měli spolupracovat s kolumbijskou teroristickou organizací FARS.
Byla náhoda, že řidič Taán narazil „zčistajasna“ právě na těchto pět českých občanů? Pokud jména sedí, tak dva z nich totiž pracovali právě ve zmíněné kauze jeho bratra Alího Fajáda. A bylo to vůbec taxi, jak se tvrdí a píše? Podle záběrů jedné libanonské televize nemá totiž vůz vůbec označení taxislužby. Video, kde je to patrné, najdete zde:
V opuštěném automobilu KIA se našla velká videokamera s mikrofonem, další dvě kamery, oblečení, kreditní karty a peníze. Určitá hotovost v českých korunách, 50 euro a 105 tisíc libanonských liber. Protože 100 těchto liber má hodnotu jen 1,63 koruny, dohromady je to malá částka. Pokud by šlo o peníze a majetek, tak by si únosci jistě vzali i hotovost, kamery a karty. Vše ovšem zůstalo v autě. Proč?
Některá libanonská média, na rozdíl od českých, zveřejnila plná jména i roky narození pětice Čechů. Není tedy důvod je tajit, protože se od včerejška „potulují“ po síti. Jsou to Jan Švarc, Adam Homsi, Miroslav Dobeš, Pavel Kofroň a jistý pan Pešek. Zda jsou tato jména správná a zda jsou to přesně jména těch, co zmizeli v Libanonu, musí potvrdit české úřady, které to zatím odmítají.
Ale vzhledem k tomu, že údajně unesený libanonský řidič byl bratrem pana Fajáda, který je v české vazbě, zaslouží to vysvětlení.
Jednoduše a přesně kauzu Alího Fajáda a dalších dvou lidí popsal loni v prosinci Český rozhlas. Citujeme: „Česká justice začala řešit žádost o vydání tří cizinců, které Spojené státy viní ze spolupráce s kolumbijskými teroristy. V USA hrozí mužům doživotí. Chálid Marabi, Faouzi Jaber a Alí Fajád podle obžaloby vyjednávali s údajnými zástupci kolumbijské teroristické organizace FARC o tom, že nejprve převezou kokain do USA a za peníze z jeho prodeje nakoupí zbraně určené k útokům na americké jednotky v Kolumbii. Ve skutečnosti ale celou dobu vyjednávali s agenty amerických tajných služeb, kteří schůzky monitorovali. Jednání probíhala v Ghaně, ve Varšavě a poslední se mělo uskutečnit v jednom z pražských hotelů, kde policisté muže letos v dubnu (tedy minulý rok – poznámka autora) zadrželi.“
Měl to být obchod celkem za 7 milionů dolarů.
V českých médiích se často píše, že Marabi a Jaber pocházejí z afrického Pobřeží slonoviny. Jenže jsou to podle všeho původem také Libanonci, ten první je i držitelem libanonského pasu.
Fajád, aby to nebylo tak jednoduché, má libanonský i ukrajinský pas a byl prý také zaměstnancem ukrajinské státní firmy Ukrspecexport, která se zbraněmi obchoduje a radil podle jeho rodiny ukrajinskému ministrovi obrany. Pak o sobě ještě tvrdil, že je poradcem libanonského premiéra a že spolupracoval s libanonskými tajnými službami na tom, aby Marabiho a Jabera dostal do Libanonu, kde by byli zatčeni.
O vydání těchto mužů bude rozhodovat opět Městský soud v Praze, protože Vrchní soud v polovině května rozhodnutí o vydání zrušil. Prý z obav, že budou v Americe kvůli možným kontaktům s teroristy podrobeni mučení. Konečný souhlas s extradicí těchto osob musí pak ještě vyslovit český ministr spravedlnosti.
Proti vydání mužů do USA tento rok v březnu protestovala i Fajádova rodina a jeho podporovatelé (podle libanonských médií asi 100 lidí) před českou i americkou ambasádou v Bejrútu.
A zde už přicházejí na scénu dva ze zmizelých Čechů.
Obhájcem Fajáda byl v Praze advokát Jan Švarc, jeden z těch, který měl být unesen.
„On jim samozřejmě žádné zbraně neslíbil, ale já bych rád viděl člověka, který je sám v místnosti s lidmi, kteří se prohlásí za členy nejnebezpečnější teroristické organizace na světě, a řekne jim: 'Já půjdu a řeknu to všechno policii'. Tak já myslím, že by nepřežil dvě minuty,“ říkal v lednu letošního roku k Fajádovi advokát Švarc.
Tlumočníkem na procesu s Fajádem byl Adam Homsi, o kterém libanonské servery také tvrdí, že byl unesen. Homsi bydlí v pražské Březiněvsi a tlumočí profesionálně z arabštiny či angličtiny. Podle informací, které dal kdysi na internet, tlumočil i pro Islámskou nadaci v Praze či velvyslanectví Saúdské Arábie ve Vídni. V mladém věku bydlel v Dubaji, matku má Češku, otce Araba. Jeho arabští zákazníci mu říkají Abdulkádir Nizar Homsi.
Kamery v opuštěném autě pak mohly patřit Pavlu Kofroňovi a Miroslavu Dobešovi z Jindřichohradecké televizní s.r.o. Jak napsal deník Blesk, tak podle jejich blízkých jeli natáčet do Libanonu placenou reportáž? Kdo ji platil? A proč právě ve společnosti bratra člověka, který je v české vazbě, jeho advokáta a tlumočníka procesu?
Další zvláštností je, že podle libanonské policie tito Češi navštívili Libanon už 15. května a zemi opustili 1. července. O týden později přijeli znovu. Opět jen náhoda? Není jich nějak moc?
Každý únos je těžkým zločinem, ale tento případ vyvolává hodně pochybností. Uvidíme proto, jak se bude vyvíjet. Ostatní podobné kauzy totiž také zůstávají bez odpovědí.
Do dnešních dnů neznáme podrobnosti o propuštění Antonie Chrástecké a Hany Humpálové, které byly v březnu osvobozeny po dvou letech. Ty byly uneseny v roce 2013 v Pákistánu. Kde vlastně jsou? V Česku? A proč se od doby propuštění neobjevily na veřejnosti? Přispěl stát k jejich osvobození? Pokud ano, dluží nám úřady i dvě mladé dámy vysvětlení.
A proč vlastně Čech, unesený letos v Libyi, pracoval na místech, které už týdny ohrožovali ozbrojenci z Islámského státu? Jiní cizinci byli před únosem evakuováni, náš občan zůstával... Také náhoda? Nebo individuální nezodpovědnost? Bylo to jeho rozhodnutí, či mu to nařídila jeho rakouská firma?
Případy únosů Čechů v poslední době jsou různé, ale nezodpovězených otázek je až příliš mnoho.
