Světový bankovní kolaps, který na letošek předvídají finanční mudrcové, se spustí 13. září okolo čtvrté odpoledne.
Nebude to mít nic společného s pověrčivostí čísla 13, nýbrž s mystickou mocí dne 29. měsíce Elul. Ten je posledním dnem židovského kalendáře, v němž se každého sedmého roku něco účtuje, vrací, ruší a hroutí. Biblicky se to jmenuje šmita a znamená to kromě zhroucení taky vznik něčeho nového.
Každého jubilejního (sedmkrát sedmého) se to pak děje ve velkém. Může to být blahodárné, chováme-li se při tom bohulibě, ale katastrofální, chováme-li se neznabožsky arogantně. Věděl to prorok Jeremiáš, když předpovídal zhroucení Izraele v roce 586 př. n. l., a pro letošní rok to podle jeho proroctví propočítal americký kazatel Jonathan Cahn, který televizní diváky vyzývá k návratu k Bohu se zápalem hodným Jana Křtitele.
Amerika (říká Cahn) byla sto let Bohem nejpožehnanějším národem dějin díky oddané zbožnosti svých zakladatelů a jejich pokračovatelů a morální a duchovní síle celého národa.
Ta se však v posledních desetiletích proměnila v aroganci, pýchu a zbožňování materiálna, za něž bude letos souzena, protože nevzala na vědomí sedmiletá varování: Kolaps bank 2008 (29. Elul), newyorských Dvojčat 2001 (29. Elul), burz 1994, 1987 a 1980, ropného systému 1973 po arabsko-izraelské válce (všechny v září okolo 29. Elulu). Sedmiletými cykly se Cahn vrací až do začátku minulého století a vycházejí mu známá data válek, revolucí, invazí, pádu říší starých a nástupu nových.
Letošní Elul je prý jubilejní. Součet dosavadních varování. Rozhlédneme-li se po dnešním světě, nepotřebujeme nadměrnou fantazii, jak by to jubilejní účtování mohlo vypadat. S Amerikou se ve všem veze celá civilizace. Kromě nás, muzikantů. Ti se potápějí poslední.
Text byl původně publikován v tištěném Reflexu č.23/2015.
