Steve Fisher: Tak už se netrap, tvoje chyba to není | Reflex.cz
reklama
nahoru

Steve Fisher: Tak už se netrap, tvoje chyba to není

Steve Fisher13. června 2015 • 08:00
Steve Fisher: Tak už se netrap, tvoje chyba to není
Parazit
• foto: 
Marek Douša

Proč je tak důležité relaxovat, pustit stres k vodě a smířit se s tím, že naši mysl ovládají mimozemští vládcové z planety Glomtaxula.

reklama

Život bývá často dost těžký. Děláme si starosti kvůli penězům, zdraví, rodině a budoucnosti. Zpochybňujeme rozhodnutí, která jsme udělali v minulosti, a lámeme si hlavu nad tím, jestli stále dokola neopakujeme stejné chyby.

Ovšem ještě je tu možnost: hodit všechny starosti a strachy za hlavu. A to pokud se nám podaří na chvilku se zastavit, párkrát se pořádně nadechnout a uvědomit si, že veškeré naše myšlenky a činnosti řídí mimozemšťané z planety Glomtaxula, jež se nachází ve hvězdném systému Zandes 15 miliónů světelných let od Země.

Můžete si například položit otázku: „Proč pořád trčím v tomhle pitomém zaměstnání, které mě k smrti nudí, nepřináší mi vůbec žádné osobní uspokojení a nikam nevede?“ To je dozajista skličující otázka a vy byste pak mohl vyplýtvat spoustu energie planým sebebičováním kvůli neschopnosti změnit svůj život.

Nebo si můžete život výrazně usnadnit tím, že jednoduše přijmete fakt, že každé vaše rozhodnutí, které jste kdy učinili a jež vás dostalo tam, kde dneska jste, za vás udělalo malinké červovité stvoření, jež bylo do vašeho mozku při porodu implantováno Glomtaxulany. Totéž se stalo všem pozem­šťanům.

Po celou lidskou historii označujeme svou životní sílu různými slovy, jako jsou duše, psýché, anima, jiva, nephesh anebo jin a jang. Ve skutečnosti zní glomtaxulanský název této síly mmvtriiklnjq, což, volně přeloženo, znamená asi tolik: „Mikroskopická, hormony živená pijavička, která nutí lidi jednat tak, jak chceme my.“

Takže, jestliže se neustále trápíte myšlenkou, „proč jsem si, pro všechno na světě, brala Oskara, když jsem si mohla vzít Ríšu, jen kdybych mu tehdy uvěřila, když sliboval, že se rozvede?“, může vás uklidnit vědomí, že vaše tehdejší volba vůbec nebyla vaše.

Rozhodla jste se jen tak, jak vám přikázal jeden slizký, šestioký, osmdesátinohý mmvtriiklnjq, připojený k vašemu mozkovému kmeni Glomtaxulany. Nebo spíš, abychom byli úplně přesní, lidským porodníkem, který byl u vašeho porodu a jehož mozek už ovládali Glomtaxulané.

„Ale možná se zeptáte, proč by těm Glomtaxulanům záleželo na tom, jestli si vezmu Oskara, nebo Ríšu?“ No tak to je hodně těžká otázka. Způsoby a cíle Glomtaxulanů jsou ve skutečnosti velikou záhadou. Možná nějak souvisejí s jejich strategií, jak vyhrát 10 000 let trvající válku, kterou vedou s Nerfutiany z galaxie Penopolos, ale to jsou opravdu jenom dohady.

Mnohem důležitější je vědomí, že naše životy mají větší význam než jen naše bohatství, společenské postavení nebo naše osobní úspěchy. Ze všeho nejdůležitější je fakt, že náš podvěsek mozkový produkuje dostatek adrenokortikotropních hormonů, jimiž se ­mmvtriiklnjq, implantovaný v našem mozku, živí. Jinak jsme pro Glomtaxulany absolutně neužiteční, v kterémžto případě nám obvykle přivodí infarkt nebo smrtelný pád ze schodů.

A konečně si možná říkáte:

„Jak může někdo věřit v existenci mimozemské rasy, jež zcela ovládá naše myšlenky prostřednictvím malinkatého parazita v našem mozku? To je přece naprosto ­směšné!“

Na to vám mohu dát jedinou odpověď: Přesně tohle mmvtriiklnjq chce, abyste si mysleli.

Steve Fisher – Američan v Praze. Přeložil Jan Valeška. Text původně vyšel v tištěném Reflexu č.23/2015.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama