Umožnit všem doktorům nahlížet do databáze držitelů zbrojních pasů považují lékaři za nesmysl, který pro zvýšení bezpečnosti občanů přínos nemá. Databáze funguje od loňska a pro lékaře je nedostupná. O změně se začalo mluvit po úterním řádění střelce v uherskobrodské restauraci.
Podle lékařů stačí dodržovat zákon, kdy informace o pacientovi se sbíhají u ošetřujícího praktika. Ten také vystavuje potvrzení nutné pro držení zbraně. Pokud by někdo snad měl informace z databáze dostávat, tak jen ošetřující psychiatři.
„Ten návrh je naprostý nesmysl. Nedovedu si představit, že by se desítky tisíc lékařů přehrabávaly v databázi statisíců občanů, zda mají zbrojní průkaz,“ řekl ČTK prezident České lékařské komory Milan Kubek.
Stávající systém vydávání zbrojních průkazů je podle něj vyhovující. V Uherském Brodě, kdy střelec zabil osm lidí a pak i sebe, šlo o ojedinělý exces. Kubek se spíše obává, že zpřístupněním databází budou stigmatizováni všichni psychiatričtí pacienti, takže raději nebudou k psychiatrovi chodit. „To by bylo mnohem horší a byli by mnohem nebezpečnější, než když se řádně léčí,“ varoval.
Podle praktického lékaře Jana Jelínka je otázka, k čemu by praktikům informace z databáze byly. Když k němu přijde pacient pro potvrzení platnosti zbrojního průkazu, vyšetří ho stejně, jako když žádá o nový. „Lékař se nemá plést do správního rozhodnutí, a jestli byl pacientovi průkaz zadržen, nebo spáchal trestný čin, to má řešit policie,“ řekl.
Problém může podle něj nastat, když praktik informace od specialistů nedostane a pacient obtíže popře. Řešením by podle Jelínka byla elektronická karta, kde by byly hlavní zdravotní informace. Elektronizace zdravotnictví v Česku ale zatím tak daleko nedospěla.
„Zpřístupnit databázi všem lékařům je řešení nevhodné a lékaři o to ani nestojí,“ řekl ČTK také europoslanec ODS Milan Cabrnoch. Nevidí důvod, aby třeba kožní lékař nebo urolog zkoumal, zda pacient má zbrojní pas. „Stávající systém je zcela jasný, vyhovující, pokud jednotliví aktéři dodržují své povinnosti a pravidla,“ zdůraznil.
Naopak pro psychiatry by podle náměstka bohnické psychiatrické léčebny Ivana Davida mohly informace z databáze být přínosem. „My vůbec nevíme u našich pacientů, kdo je a kdo není držitelem zbraně. Při přijetí k hospitalizaci se ptáme, řada jich to nepřizná,“ řekl David. Někteří pacienti naopak přijdou k hospitalizaci i se zbraní, psychiatři jim ji nesmějí odebrat a musejí přivolat policii, aby to udělala.
To, že o pacientech nevědí psychiatři vše, vzniklo podle Davida omezením jejich kompetencí a odpovědnosti. Dřív měli odpovědnost za spádovou oblast, teď se starají jen o ty, kteří je vyhledají. „Kdyby bylo na mně, tak ošetřující psychiatr by měl mít možnost obrátit se třeba na soud, který by evidoval držitele zbrojního pasu. Ale nezdá se mi vhodné, aby každý psychiatr po celé republice věděl, kdo zbraň má a kdo ne,“ shrnul.
Podle primáře oddělení závislostí z pražského Apolináře Petra Popova by přístup do databáze měli mít soudní znalci v oboru psychiatrie. Zda umožnit přístup i ostatním psychiatrům, je podle něj na diskusi.
Zdravotní způsobilost pro vydání zbrojního průkazu a při každém prodloužení jednou za deset let posuzuje registrující praktik. Lidé, kteří potřebují zbraň v práci, chodí na prohlídky každých pět let. Zdravotní způsobilost musí člověk prokázat také v případě, že u něj lékař nebo policie zjistí změny ve zdravotním stavu. Ministerstvo vnitra neeviduje, v kolika případech museli majitelé zbrojních průkazů na prohlídku ke specializovaným lékařům, zákon statistiku vést neumožňuje.
