Ve Francii, Irsku, Německu, Nizozemí, Belgii, Velké Británii a Lucembursku je minimální měsíční mzda vyšší než 40 tisíc korun. Z členských zemí EU je nižší minimální mzda po přepočtu na koruny nižší než v Česku už jen v Bulharsku, Rumunsku a Litvě.
Od 1. ledna 2015 se zvýšila minimální mzda v Česku z 8500 Kč na 9200 Kč. Přestože došlo u nás k citelnému zvýšení minimální mzdy, tak nadále je jedna z nejnižších z členských zemí Evropské unie.
V EU můžeme dle výše minimální mzdy rozdělit země do čtyř skupin:
V první skupině jsou země s minimální měsíční mzdou v přepočtu vyšší než 40 000 korun (Lucembursko, Velká Británie, Belgie, Nizozemí, Německo, Irsko a Francie).
Ve druhé pak státy s minimální mzdou v rozmezí 15 000 až 22 000 korun (Řecko, Španělsko, Malta a Slovinsko).
Dále následují země s minimální mzdou od 10 do 15 tisíc korun (Slovensko, Estonsko, Chorvatsko, Polsko a Portugalsko).
Ve čtvrté skupině jsou pak země s minimální mzdou nižší než 10 000 Kč (Lotyšsko, Maďarsko, Česko, Litva, Rumunsko a Bulharsko).
V šesti zemích EU (Švédsko, Finsko, Dánsko, Itálie, Kypr a Rakousko) není minimální mzda stanovena legislativou. V severských zemích bývá zpravidla sjednána v kolektivních smlouvách a její úroveň bývá vyšší, než by bylo stanoveno legislativou. V Rakousku nebo Kypru jsou stanoveny tarify pro některé profese. Minimální mzda není přitom pouze evropskou záležitostí, je stanovena i v USA, Austrálii, Kanadě nebo Japonsku.
Názory na přístup k minimální mzdě se ale dost zásadně liší. Při správném nastavení hraje určitou motivační roli. Ve vyspělých zemích světa převládá názor, že každý zaměstnanec má mít nárok na určitý životní standard, proto by měla být legislativou garantována minimální mzda. Příliš vysoká minimální mzda však zdražuje zaměstnavatelům pomocnou práci, což je negativní pro jejich byznys a následně i pro nabídku práce. V západní Evropě se minimální mzda pohybuje okolo 40 procent průměrné mzdy.
