Marasmus, chaos, nedostatek léků a tragédie civilistů. Tak popisuje situaci na východě Ukrajině doktor Michael Roesch, chirurg Lékařů bez hranic, který pracuje ve městě Horlivka. Ta měla před čtvrtstoletím téměř 340 tisíc obyvatel, loni oficiálně už jen 250 tisíc, jenže i z těch mnozí uprchli. A ti, co zůstali, prožívají skutečnou tragédii. Naději jim teď dává uzavřené příměří, které se ale na mnoha místech nedodržuje.
Kdysi průmyslové město Horlivka se stalo terčem nekonečného bombardování. Nemocnice byly proto pořád přeplněné raněnými, docházel zdravotnický materiál. Většina obětí byla zasažena při cestě na nákup nebo na autobusových zastávkách. Michael Roesch, který přijel podpořit ukrajinský chirurgický tým z nemocnice č. 2, popisuje situaci ve městě a v nemocnici takto:
„Přijel jsem do Horlivky před 8 dny a okamžitě jsem šel do nemocnice. Hlavní chirurgické operační sály se původně nacházely v 6. patře, ale kvůli bombardování je zavřeli – operovat v nich představovalo příliš velké nebezpečí. Jeden funkční operační sál je v přízemí. Každý den sem přiváželi kolem 60 zraněných lidí. Před pěti dny jsme ale museli přestat i s chirurgickými zákroky. V nemocnici netekla voda, nebylo tedy možné provádět sterilizaci. Raněné jsme jen stabilizovali a operovali jen ty nejkritičtější případy,“ popisuje Roesch.
A jak vypadá město, které bylo celé měsíce bombardováno?
„Není úplně rozstřílené, protože rakety a granáty neničí celé domy, jen ty malé na předměstí, které se při zásahu hned zřítí. Ale všechna okna jsou rozbitá. Teplota přitom v noci klesá až na minus 10 stupňů. Krátery po bombách jsou všude, i naproti dětskému oddělení naší nemocnice. Ve městě už není vidět skoro žádné děti. Většina rodin s malými dětmi odjela. Horlivka připomíná město duchů. Většina obchodů je zavřených, už tu nejsou ani kavárny nebo restaurace,“ dodává lékař.
Lékaři bez hranic dorazili do Horlivky loni v září. Když se konflikt letos v lednu vyostřil, začali tam provozovat stálý tým, aby byli schopni místním lékařům okamžitě pomoci poskytovat urgentní chirurgickou péči raněným. Jenže v nemocnicích zoufale chybí základní zdravotnický materiál. Lékaři z jiných nemocnic už neměli ani chirurgická šití, používali pro zákroky cokoli, i rybářské nitě. Bombardování silně omezilo zásobování vodou, proto stoupl počet lidí s prudkým průjmem. Jenže chybí infuze, aby se mohlo zabránit dehydrataci. Mnoho léků došlo, chybí inzulín, antibiotika, dezinfekci pro ošetření zranění.
Do města šlo vstoupit jen jedinou úzkou cestou, která byla velmi nebezpečná, protože oblast byla pravidelně bombardována. Většina zdravotnických zařízení je zavřených, zčásti i proto, že zdravotnický personál opustil město. A ti, kteří zůstali, už 7 měsíců nedostali plat.
Teď všichni doufají, že příměří podepsané minulý týden v Minsku, které v neděli vstoupilo v platnost, snad přinese zlepšení situace. Ale většina lidí je pořád mimořádně skeptická.
