Jen zázrakem minula nedávná lavina chatu Děvín v krkonošském Modrém dole. Původní informace o tom, že se pod lavinou nacházejí snowboardista a skialpinisté, se naštěstí nepotvrdily. Několik dní před touto lavinou se odehrálo v Krkonoších jiné lavinové drama. Tentokrát s nešťastným koncem. Tyto incidenty nejsou ojedinělé. Historie Krkonoš jich zažila už spoustu. Jaká byla nejtragičtější lavina v historii Krkonoš?
Zhruba za měsíc to bude 46 let od nejrozsáhlejší laviny v Krkonoších, kterou kdy tyto nejoblíbenější české hory zažily. Pod utrženou masou sněhu o váze okolo padesáti tisíc tun, jež tenkrát zasáhla polskou stranu Krkonoš, skončilo 29 turistů. Biały Jar, jak se oblast nazývá, tenkrát zavalila lavina široká téměř kilometr. Pamětníci dokládají, že bylo nemožné dostat se v odpovídající rychlosti pod téměř čtyřmetrovou tvrdou lavinovou krustu. Jedna z přeživších, vystupující pod iniciálami V. R., popsala svůj zážitek před pěti lety do časopisu Krkonoše. Spolu se skupinou běžkařů šplhala po strmé cestě úbočím Białého Jaru s vidinou krásné vyhlídky na prosluněnou krajinu, která je za slunečného počasí, což toho dne právě bylo, překrásná.
„Lavina! Držte se!“
„Sněhová stěna se řítí přímo na nás. Uskakujeme vlevo směrem ke stromům. Sestra křičí: Lavina! Ke stromům! Drž se! Sypký sníh nám dosahuje ke kolenům, jsme u zákrutu, cíle naší cesty, hora obrovských sněhových bloků se sune dolů. Zářez doliny pod cestou hluboký asi 20 m jako by přestal existovat. V hlavě jen nekonečná hrůza a myšlenka, co je s lidmi, kteří byli pár vteřin před námi. Náhle vidíme, jak se na druhé straně rokle z již pomalu se sunoucí laviny vynoří člověk. Snaží se dostat ze stále se pohybujícího sněhu. Zdola k nám přibíhají dvě děvčata, všechny čtyři na něho křičíme: Nahoru! Nahoru! Přirozeně nic neslyší, lavina jej táhne dolů a on opět mizí. Pronikavě kvílící vítr přehlušuje všechno ostatní. Náhle se vedle nás objevuje muž ve větrovce a bez bot, jenž přibíhá seshora, poznáváme v něm jednoho z Rusů, kteří nás předcházeli – je celý. Kde jsou ostatní? Ja odin! Ja odin! – opakuje několikrát.“
Padesát tisíc tun
Lavina zasáhla na cestě 24 lidí. Během první hodiny se podařilo zachránit pět, ostatních 19, mezi nimiž byli Rusové, Poláci, Němci i Češi, zahynulo. Valerián Spousta, jeden ze záchranářů, který při tragédii zasahoval, pro Český rozhlas popsal, jak zásah na místě vypadal. „Lavina byla dlouhá 900 metrů a ti lidé byli roztroušeni po celé délce. Nejhorší bylo, že Poláci neměli sondy, takže co jsme měli zásoby sond, tak všechny se vytáhly a pracovalo se celou noc a celý další den. Pak přišlo asi 300 vojáků, kteří dělali výkopy, a my jsme třetí den odcházeli pryč.“ Problém byl podle něj mimo jiné v tom, že polští záchranáři neměli dostačující techniku – sondy, jež by uměly lokalizovat pod sněhem zavalené osoby.
Zrádný třetí stupeň
Nedávné sesuvy sněhu v Krkonoších se největší lavinové tragédii ani zdaleka nepodobají, přesto je třeba brát na zřetel třetí stupeň lavinového nebezpečí, které je na horách nyní vyhlášené. Správa Krkonošského národního parku varuje, že právě třetí stupeň může být ošidně považován za ještě ne zcela ohrožující, opak je přitom pravdou. „Třetí (kritický) stupeň rizika je zároveň nejzrádnější — je v prostředku pětistupňové škály, což může svádět k falešnému pocitu nižší míry rizika, než je skutečné! Sněhové profily na lavinových svazích v Krkonoších jsou nadále nestabilní,“ upozorňují správci Krkonošského národního parku.
„Úterní lavina z úbočí Studniční hory do Modrého dolu rozhodně patřila k největším za řadu posledních let na české straně Krkonoš. Poslední podobně velká lavina na této lokalitě sjela takřka přesně na den před 30 lety — 3. února 1985,“ píše zpráva KRNAP o nedávné lavině, jež naštěstí nikoho nezranila, přestože se zprvu objevovaly informace, že se pohřešují tři lidé.
