Zdroj: ČTK

Vlády selhávají: Přidává se nejvíce (i kvůli chybám) politikům, soudcům, zástupcům a úředníkům

Rozdávat ze státních a veřejných peněz je nesmírně jednoduché. Prostě něco navrhnete, necháte to s pomocí politických partnerů projít sněmovnou a senátem a je vymalováno. Když se má přidat například důchodcům, tak jednání jsou naopak dlouhá a výsledek předem daný – zvýšení penzí je pouze symbolické. V případě politiků či úředníků ale létají miliardy sem a tam.

Někdejší fatální selhání ministerstev, kdy špatně vypočítaly už i tak vysoké platy soudců, nás bude stát několik miliard korun ročně, které se musí najít v rozpočtu. Vše se dopočítává totiž zpětně za několik let. Přidá se už podruhé z tohoto důvodu za několik týdnů i politikům na všech možných úrovních.

Ministryně práce a sociálních věcí (tento název je ve zmiňovaných souvislostech zcela absurdní) Michaela Marksová pak podle sobotního vydání listu MF Dnes předloží návrh, jak přidat 60 tisícovkám úředníků. Podle jedné varianty to má stát 3,9 miliardy ročně, podle druhé až 6,5 miliardy. To vše v době, kdy máme státní rozpočet, který počítá se schodkem desítek miliard dolarů jen za tento rok.

Přidává se i lékařům, kteří mají už dávno vysoce nadprůměrné platy. Také státním zástupcům (i Ivo Ištvanovi, který nás oblažuje obludnými podivnostmi v kauze Nagyová) a dalším státním zaměstnancům. Jenže zatímco například učitelé jsou placeni velmi mizerně, tak mnoho úředníků se má výborně.

To ale není pořád všechno. Ministerstvo vnitra chce předložit změny několika zákonů, které by měly umožnit pro místní zastupitele vyplácení mimořádných odměn, nebo třeba i odměn po skončení funkčního období. Čekejme už jenom, že někdo přijde s návrhem, že se budou podobní lidé platit i po smrti.

O něčem podobném se naproti tomu v posledních letech nezdá lidem v soukromém sektoru, kde se šetří, šetří a šetří.

Zásadní otázkou při sledování zvyšování platů, které jdou z peněz daňových poplatníků, ale je, jak se ve skutečnosti mění provoz i obsluha státu a zda máme méně problémů s byrokracií. Odpověď je jednoznačná: Nikoli, zlepšení nevidíme. Nebo je snad vymožeností to, že například v Praze se ve druhé dekádě 21. století uvažuje opět o zavedení papírových kuponů v městské hromadné dopravě?

Za něco takového by měly padat hlavy a ne jackpoty v platech.