Desítky až stovky milionů korun ročně plánuje katolická církev investovat do sociálního bydlení, pokud pro vznik takové instituce vláda připraví zákon. Novinářům to řekl generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub.
Zdá se, že církve vyslyšely volání velké části společnosti a politiků a zveřejnily konkrétní ideu, jak investovat peníze z restitucí do sociální oblasti. Samozřejmě to potěšilo premiéra Bohuslava Sobotku, který nemůže nijak naplnit předvolební sliby o tom, že se restitucím přistřihnou křidélka. Takhle může aspoň jako částečné vítězství ukázat, že něco zbude i na lid. Sobotka už požádal ministerstvo práce o zapojení církví do přípravy zákona o sociálním bydlení. Podle vlády by měl platit od roku 2017.
„Výše investic záleží na legislativním rámci, který bude dán. Chceme být proto součástí legislativního procesu, abychom mohli ovlivňovat jeho podobu,“ řekl Tomáš Holub. Podpora sociálního bydlení se slučuje se záměry investic, které církev deklarovala, tedy musejí mít etický rozměr a dlouhodobý charakter. Předseda České biskupské konference kardinál Dominik Duka v úterý podepsal dopis premiéru Sobotkovi, ve kterém ho požádal o zapojení zástupců ČBK do přípravy zákona. Sobotka řekl, že požádal ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou Tominovou.
Církev může pomoci s problémem
Kdybychom to vzali čistě právnicky, státu do toho nic není, co dělají církve se svým majetkem. Je to totiž soukromý majetek, takže v rámci platných zákonů si s ním církve mohou dělat, co chtějí. Na druhou stranu je jasné, že se nepohybujeme pouze v oblasti práva. Lidé pochopitelně mají od církví nějaké morální očekávání, tedy třeba i to, že se budou podílet na charitativní činnosti. Takto uvažují i nevěřící a v tomto bodě uvažují správně. Na problém s bydlením by lidé mohli slyšet. Podle ředitele Charity Lukáše Curyla je ztrátou bydlení a chudobou v Česku ohroženo až 100 000 lidí. „Zadluženost rodin přesahuje bilion korun a odhaduje se, že lidí bez domova je 40 000,“ říká. „V posledních letech na Západě běžný trend sociálního bydlení ale chybí, protože tu pro něj není legislativa.“
Zákon musí definovat, co je to sociální bydlení, jakých skupin se to týká a jaká bude podpora těch, kdo budou sociální bydlení poskytovat. Na rozdíl od ciziny je u nás spíše pravděpodobnější spolupráce s vlastníky bydlení, protože obcím se do toho moc nechce. Některých skupin sociálně slabších se obce bojí a je celkem jasné, o koho se většinou jedná. Jenže nejde jen o Romy, mnoho lidí prostě nechce mít někde v blízkosti „nějakou spodinu“. Přitom se do podobné situace může dostat velmi snadno skoro každý a lidé si to neuvědomují. Důležité je také vymýtit byznys s chudobou, ony pověstné ubytovny za přemrštěné nájmy.
Charita je lék na nedůvěru
Objeví se nepochybně hlasy, které budou říkat, že se jedná pouze o maskovací manévr, nebo nějakou úlitbu. Proč něco nedat chudině a to ostatní nechat na zlaté oltáře a biskupské kočáry. Jenže takhle se bude mluvit, i kdyby církev proměňovala před zraky kamer vodu ve víno po cisternách. Církev ale nemá jinou možnost, jak prolomit letitou a tradiční nedůvěru Čechů vůči své instituci. Na to nestačí pouze slova, na užitek církve si lidé musí vlastní rukou sáhnout. Pochopitelně, že charita není tou hlavní činností a posláním církve, tou je poukazování na Boha a neviditelné věčné hodnoty. Jenomže když lidé kladnou činnost církve uvidí na vlastní oči, tím větší je naděje, že budou věřit i tomu, co říká o věcech neviditelných.
