Dnešním dnem se za přítomnosti pražského primátora Tomáše Hudečka otevřel, zatím pouze pro účely veřejné prohlídky, tunel Blanka. Na místě „informačního centra“ na Letné, kde se po dobu výstavby tunelu povětšinou neobjevila ani noha, se tak sešlo několik desítek lidí.
Pokud se přetíženým silničním úsekům uleví, pak možná ano. Obrázek aut stojících v kolonách na ulici Milady Horákové, často až po Hradčanskou a Prašný most (a pochopitelně nejen tam) je smutnou každodenní realitou těch, kteří se rozhodli riskovat jet do Prahy autem.
Tunel Blanka, jehož téměř hotový komplex se dnes již poněkolikáté otevřel veřejnosti. Společně s Blankou si Pražané mohli prohlédnout i nové stanice metra A a také Trojský most. Tunel Blanka však s sebou nese pachuť předražené a problémové stavby, která zásadním způsobem proměnila reliéf především šesté městské části. Její obyvatelé museli od roku 2008 uvyknout častým výlukám, přerušením tramvajového provozu z Vítězného náměstí nejen na Petřiny, ale po jistý čas i „vlevo“ na Hradčanskou. Stavba Blanky také odkryla do té doby zatím do jisté míry „chráněný“ Pražský hrad (respektive katedrálu sv. Víta). Odkryla v doslovném významu, protože původně chytře skrytá památka je nyní vidět již z ulice Svatovítská, takže se monumentální katedrála před námi již „nevynořuje“.
Blanku provázelo řadu problémů, od nesrovnalostí ve smlouvách, přes posunutí termínů či předraženost. Pražané se právem ptali, jak je možné, že se o stavbu tak velkého významu tak málo starali jak politici, tak stavební firma Metrostav. Vzniklo nespočet hnutí proti Blance, některé s menší ši nulovou, jiné s větší dávkou ústrojné „protiblanskovské argumentace“.
Původní plán bylo otevřít tunel již v roce 2011, tedy tři roky od počátku prací. Termín se ale posunul na 2. prosince tohoto roku. Dejvický, Bubenečský a Brusnický úsek Blanky stál nakonec o 6 miliard víc, než bylo původně v plánu. Celková cena za tunel je tedy necelých 37 miliard.
