Smrt

Smrt Zdroj: Marek Douša

Kdo mě zabije…

Zdálo se mi, že si pro mě přišla Smrt, když jsem stála frontu na poště.

„Zrovna tady? Nemůžete přijít zejtra kolem třetí ke mně?“
„O.K., ve tři u tebe, ale to je fakt deadline,“ řekla Smrt.

Mám dvacet hodin života. To bohužel není dost na to, abych zprodukovala vystřelení své urny na oběžnou dráhu nebo si nechala zmrazit hlavu jako Timothy Leary. Není to ale ani málo na to, abych jen tak zabíjela čas. Zaplatím sekeru ve Fraktálu, zavolám manažerce, že ruším hraní v Rumunsku, a mrknu naposledy na Facebook.

Z profilu Muktadira Motina se dovídám, že právě probíhá otevření poslední z šesti set dvaceti lepenkových krabic Andyho Warhola. Jsou to takzvané time capsules – jeho vzkazy budoucnosti. Vkládal do nich ostříhané nehty, mrtvé mravence, Campbellovu polévku, parte prezidenta Kennedyho. Třicet let po smrti Warhola se popartové krabice s otiskem minulosti začaly otvírat.

O.K., vyrobím jednu under­ground artovou krabici se svým vzkazem budoucnosti.
Ustřihnu si patku a dno pokryju svými prameny, včetně nepoddajného esíčka, přihodím trsátka, knížku Brabence, Babišovu volební koblihu a svoji občanku a pas, jen tak pro srandu. Nechám vše zamknout na třicet let do trezoru.

Vypnu topení a čekám. Ve tři zvoní zubatá.
„Máte tu pěknou kosu.“
„Nápodobně,“ odseknu.
Vyhaslýma očima přejede moji knihovnu: „Koukám, že je to tady samej Turnovej háj, to jsme vlastně kolegyně. Víte co? Buďte si tu, jak dlouho chcete.“
„Bez patky, trsátek a bez pasu, když zejtra hrajem v Rumunsku? Fakt díky, to mě kluci zabijou…“

Text byl publikován i v tištěném vydání Reflexu č.39/2014. Knihu sloupků Turnový háj si můžete objednat na www.evaturnova.cz