V prvním díle seriálu vystupují místní policisté jako nesvéprávní idioti. Václav Postránecký  je bodrý vinař.

V prvním díle seriálu vystupují místní policisté jako nesvéprávní idioti. Václav Postránecký je bodrý vinař. Zdroj: Achív FTV Prima

Seriál Vinaři a 10 nepravdivých a zažitých stereotypů o jižní Moravě

Nepovedený seriál Vinaři, který vysílá TV Prima, jen potvrzuje některé nepravdivé a zažité stereotypy. Sledovanost seriálu sice klesá (první díl měl téměř 2 miliony lidí, teď se sledovanost přiblížila na polovinu tohoto čísla), ale podívejme se na pět nepravdivých stereotypů a na pět těch, které zase mají na jižní Moravě:

Pět nejznámějších nepravdivých stereotypů o jižní Moravě:

- moravští vinaři od rána do večera pijí, a kdykoliv můžou, jsou ve sklípku. Ostatní Jihomoravané zase vlastně pořád jedí koláče, pečené husy se zelím, jitrnice a jelita, škvarky… prostě jsou to velcí jedlíci

- moravští vinaři si nechávají dobré víno pro sebe a lufťákům ­(ideálně Pražákům či obyvatelům jiných velkých měst) nalévají a prodávají patoky

- Jihomoravané jsou pomalejší a hloupější, moc se nepředřou. Koneckonců kdo chytrý by používal tak srandovní slova a přízvuk než ten, kdo má pomalé pracovní tempo a živí se obděláváním půdy nebo výrobou vína

- na jihomoravských vesnicích má téměř každý doma kroj, a kdykoliv může, tak v něm chodí. A chodí v něm téměř pořád, protože kdy může, tak něco slaví za doprovodu cimbálovky či dechovky

- na jižní Moravě nemají rádi Čechy, hlavně pak Pražáky

Pět zažitých stereotypů na jižní Moravě:

- Pražáci a obyvatelé (velkých) měst vůbec se ve víně a alkoholu nevyznají, vypijí cokoliv

- Pražáci a měšťáci se jezdí na jižní Moravu jen opít do němoty a do zvracení

- Pražáci si myslí, že si nás můžou za peníze koupit

- lufťáci mají mnohem snazší živobytí, zvlášť v Praze má každý za málo práce hodně peněz. A vůbec jsou tam peníze nečisté, získané mnohdy podvody, protože ve velkých městech se žije hlavně z korupce

- lufťáci (obzvlášť Pražáci) si myslí, že jsme úplně blbí a že jen čekáme na jejich peníze.

Text byl publikován i v tištěném Reflexu č.39/2014.