Epidemie bez hranic, epidemie, jaká tu ještě nebyla... Tak hovoří světoví experti z řad lékařů a epidemiologů o sérii nákaz eboly, jež se od března tohoto roku šíří západní Afrikou. Počet nakažených stále roste a Lékaři bez hranic hlásí, že nasadili již všechny své kapacity proti boji s epidemií. Ta si navíc nyní vybrala oběť i z řad významných lékařů.
Před několika dny podlehl krvácivé horečce, proti níž není léku ani očkování, muž, který ji v nejzasaženějších oblastech západní Afriky léčil. Doktor Šejch Umar Chán, jenž léčil naposledy v Sieře Leone, zemřel současně s americkým lékařem, který ebole podlehl v nedaleké Nigérii. Lékař patřil ke špičkovým odborníkům, během svého působení vyléčil podle britského listu Daily Telegraph kolem sta pacientů. O smrti významného lékaře informovala agentura Reuters s odvoláním na prohlášení vrchního lékaře, jenž v zasažené oblasti působí. Český tým lékařů bez hranic přitom již několikrát zopakoval, že nasadil všechny své pracovníky a že nemoc je nemožné zcela podchytit a podpůrně léčit, pokud je její geografické rozšíření natolik rozsáhlé.
Podle zpravodaje Lékařů bez hranic je současný stav nejvážnější od poloviny sedmdesátých let, kdy virus eboly poprvé zaútočil. Tehdejší počet obětí se pohyboval okolo tří stovek, v současné době je již více než dvojnásobný. Existuje pět různých kmenů tohoto viru, pouze jeden z nich se ale neumí dostat z těla zvířete (netopýra) do lidského těla. Právě přenos viru je u nemoci velmi rychlý a agresívní, hovoříme-li o přenosu z člověka na člověka. Nemocný může ebolu přenést pomocí své krve či tělních tekutin. Proto je také častý výskyt eboly u lidí příbuzných s nemocným. Nákaza se může šířit i po smrti a i z toho důvodu se ve zdravotnických centrech v zasažených oblastech musí postupovat s maximální opatrností. „Zdravotníci zasahující v postižených oblastech nemají žádný konkrétní lék pro boj s tímto zákeřným virem, nedisponují ani žádným očkováním, jež by před nákazou chránilo. I přesto nejsou však zcela bezmocní – nakažení pacienti v izolovaných prostorách dostávají tu nejlepší možnou péči. Zásadní je dostatečná hydratace nemocných, kterou zhoršuje horečka, zvracení a průjmy. Pacienti také dostávají vitamíny a minerály, aby se podpořil jejich vlastní imunitní systém,“ popisuje zpravodaj Lékařů bez hranic. Při styku s nemocnými je klíčové nošení ochranných oděvů, jež mají ochránit zdravotnický personál i příbuzné, kteří případně chtějí své blízké navštívit. Gumové holínky, ochranné brýle a oděvy od hlavy až k patě, to vše je každodenní rutina lékařů, již dobrovolně pomáhají nemocným Afričanům. Některé části oděvů, jež přišly do kontaktu s nemocnými, se musí ihned spálit, jiné je nutné důkladně vydezinfikovat a vysušit. V současné chvíli je ebola rozšířena do 60 různých míst v západní Africe na území Libérie, Sierry Leone, Nigérie a Guineje. Na svědomí má již téměř sedm stovek mrtvých včetně zmíněných lékařů, což je neobvyklé. „Pracujeme s pacienty s ebolou dvacet let a dosud se nikdo z nás nenakazil,“ řekl nedávno pro zpravodaj Lékařů bez hranic, který je mluvčím této organizace. Bohužel má nyní ebola své oběti i z řad lékařů, viz výše. Nebezpečně také vypadala nedávná situace ve Velké Británii, kde navštívil nemocnici v Birminghamu muž, jenž vykazoval její příznaky a zároveň uvedl, že se nedávno vrátil ze západoevropského státu Edo. Ukázalo se však, že ebolou netrpí.
Martin Bojar, ministr zdravotnictví z let 1990–92, se k ebole vyjádřil ve včerejším Interview ČT24. „Noční můra, která může být katastrofální,“ uvedl s tím, že se do Evropy tato nemoc klidně dostat může. „V jižní Evropě, ve Španělsku, jsou podobné klimatické podmínky jako v západní Africe, žije tam stejná populace,“ řekl Bojar a dodal, že opatření, jež by bylo v boji proti ebole ještě nutné učinit, jsou náročná, nepopulární a i ve vyspělejších afrických státech těžko proveditelná.
