Ivan Bartoš, úspěšný předseda České pirátské strany, ve své funkci končí. Strana prý potřebuje „restart“. Přitom Bartoš byl poměrně úspěšný, před dvěma týdny dostali Piráti ve volbách do Evropského parlamentu 4,78 procenta hlasů. Žádné křeslo sice nezískali, ale nebyl to špatný výsledek.
Je otázkou, co bude po Bartošovi, který kormidloval pirátskou loď pět let. Za tu dobu ji dokázal dostat do politicky zajímavějších vod. Jenže stejně jako všude ve světě, podobné strany sdružují lidi, kteří jsou myšlenkově těkaví a ideově nevyhranění. Nedokážou se dohodnout a táhnout za jeden provaz. Veřejnost jim nevěří, že jsou partneři, na které se dá spolehnout. České piráty tak může čekat po nadějném vzestupu i odchod do zapomnění.
Příkladem může být pirátské tažení ve Švédsku či v Německu.
Ve Švédsku dostali Piráti v parlamentních volbách v roce 2006 jen 0,6 procenta hlasů, ovšem v hlasování do europarlamentu o tři roky později až přes sedm procent. Pak následovaly parlamentní volby v roce 2010 a opět pouhých 0,7 procent. Letos v evropských volbách opět zcela propadli.
V Německu před podzimními volbami 2013 průzkumy přisuzovaly tamním Pirátům výborný výsledek, ale nakonec to bylo pouze 2,2 procenta. Důvod? Pořád ten samý, jako všude jinde. Stranou otřásaly vnitřní rozpory.
Ivan Bartoš naznačuje, že stejný problém existuje i u českých pirátů. Pokud ano, může to být jejich konec.
Na rozdíl od jiných politiků se ale Bartoš alespoň rozloučil sympaticky. Řekl, že se chce více věnovat své přítelkyni, psovi a práci… Žádné zbytečné namyšlené řeči o vlastní významnosti. To je vlastně dobrým znamením.
