V minulých týdnech došlo k faktickému zrušení práva na soukromí. Důvodem se stalo opakované zveřejňování přepisů odposlechů expremiéra Nečase, jež vyšlo v některých denících. Voyeurské přehrabování v soukromí zvítězilo nad ochranou osobnosti a nikdo se nad tím příliš nepozastavil.
Abychom ukázali neudržitelnost celé situace, připravili jsme v novém čísle časopisu Reflex sérii fiktivních odposlechů, jimiž chceme v nadsázce demaskovat zvrácenost podobného nakládání s důkazy jak ze strany orgánů činných v trestním řízení, tak některých médií. Současně chceme naznačit, kam může vést nastolená atmosféra veřejných procesů a morálních honiček, jež jsou součástí nebezpečného směřování k policejnímu státu. Přinášíme jednu z ukázek, které vyjdou v Reflexu číslo 22.
Politik telefonuje šéfredaktorovi
Politik: Do piči, prečo stě tam zverejnili ty kokotiny o tej Klárovej? Je to moja nejlepšia funkcionárka, tak mi nerozjebávajte hnutí. Ja som myslel, že chcetě to samé jako ja – rozbiť matrix –, a vy mi místo toho komplikujetě život.
Šéfredaktor: Prosím tě, uklidni se, Vladimíre, o té Klárové přece nevyšlo nic, co by už nebylo například před dvěma měsíci v Reflexu. My ale vo tom nemůžeme nepsat, když se ti veřejně Klárová hádá s kandidátem na pražského primátora. To prr, my jsme novináři, to si uvědom.
Politik: Ještě jednou mi niečo povedz o Reflexu a ja se fakt naseriem. Proč zrovna vy musíte psát, že ona je volajaká estébačka? Veď ju po tej vašej sametové revolúcii prevzala Biska i s jejim manželom, takže aká je to estébačka? Aká eštébácká rodina? Oboch som znal, byli to slušní ľudia. Z vašich článkov mám ale dojem, že naše hnutí je snad plné špičkových komunistov a eštébákov.
Šéfredaktor: Podívej, Vladimíre, ta koncentrace těch lidí kolem tebe je fakt velká. Tvůj hlavní právník, Alexandr Žloutek, byl právním esem na ÚV KSČ. Ten slovenský mafián Úzký, co ti v Bratislavě domlouvá byznysový kšefty, byl taky důstojníkem Státní bezpečnosti, Tetelička je taky ze staré komunistické rodiny, a navíc začátkem devadesátých let pracoval pro kmotra Urbánka, Klárová a její manžel byli zaměstnanci Státní bezpečnosti, tvůj ekonomický poradce Ungrefaus byl milicionář, takže se mi nesnaž vsugerovat, že si to snad vymýšlíme. Já dělám všechno pro to, abych to nějak utlumil, to ty víš. Na jedničce jsi už nebyl čtrnáct dní a ty věci o Praze jsme dávali s malým titulkem na čtvrtou stránku, takže jenom, abys viděl, abys viděl.
Politik: To mi chceš povedať ty, ktorómu som dal tristatisícový plat? Víš, že máš viac ako riaditěl Agrochemu? Copak chceš, aby sa znovu dostali k moci kmotrovia, tí Janouškovia a Rittigovia? Pamätáš si na začiatok devadesátých let, kdy všetko mali jen tí druhí? A my jsme v tej privatizácii boli čo – onuce! To už nepripustím, to už nepripustím. Ja som před volbami lidem sľúbil, že ten systém rozbijem, a to urobím, s tebou i bez teba.
Šéfredaktor: Hele, Vladimíre, jsme na jedné lodi, to ti nemusím zdůrazňovat, ale já nemůžu takhle komunikovat. Já jsem novinář, ne politik.
Politik: A ja som si myslel, že ideš so mnou. László inak mluví. Je skvelý šéfredaktor a navrch môj poradca. Prečo sa ty tak porád odtahuješ? Však umíš jazyky a časem by si mohol byť aj velvyslancom. Šak tvoja frajarka o víkendu na Vraním hnízdě povedala, že ju láká cizina, tak nebuď divný. Vraj aj Smutnému jsi povedal, že nemá chodit s materiálmi do redakcie. Proč? To sú moje oči i uši. To je, ako by si kopol do riti mňa samého. Uvědomuješ si to?
Šéfredaktor: Vladimíre, za chvíli mi začíná porada, takže se omlouvám. Domluvme si schůzku, kde si o tom v klidu popovídáme. Zatím pustíme do vydání ty odposlechy z Olomouce a o dalším se ještě pobavme. Fakt, ale my nemůžeme modelovat politiku podle toho, jak ti to vyhovuje nebo ne, protože čtenáři to poznají a pak je s námi amen. Rozumíš? Přece nechceš svoje peníze vyhodit do záchodu, nebo jo?
Politik: O moje prachy sa nestaraj, já hlavne potrebujem konsolidovať svoje úvery u Komerčky a dať jim pritom zobnúť. Pak bude dosť peňazí i na média. Takže fajn, zavolám ti zítra po šiestej a domluvíme obed.
