Prezident Miloš Zeman v pátek při volbách do Evropského parlamentu upozornil, že Češi „se mylně domnívají, že se jich to netýká. Přitom 80 procent zákonů, které se u nás přijímají, jsou zákony z dílny Evropské unie“. Jenže v tom je právě ten problém – rozhoduje se mimo nás a přesvědčit proto voliče, aby se dostavili k urnám, je v podstatě nemožné.
Sociální demokracie sice slovy sociologa Jana Kellera v předvolební kampani tvrdila, že „chce hrát v Evropě 1. ligu“, ale až se Keller za rok či dva probere v nějaké evropské divizní soutěži, tak zjistí, jaký nesmysl tvrdil. ODS nasadila jiný trumf – boj proti přijetí eura. Dobře přitom ví, že Evropský parlament, do kterého se volí, se o tom vůbec nerozhoduje.
Samozřejmě v každé zemi kandidáti a politické strany říkají, že když je voliči dostanou do Evropského parlamentu, tak tam něco ovlivní. Je to jejich práce, ale realita bývá jiná. Možnosti, jak něco změnit jsou malé, vždy to musí být dohoda velkých celoevropských frakcí a jednotlivých národních vlád, aby se skutečně něco změnilo. Tento systém je komplikovaný a pro většinu Evropanů čím dál méně pochopitelný. Pocit demokratického deficitu, na rozdíl od toho, co nám každý den servírují on-line eurobyrokraté, se neustále prohlubuje.
Voliči v Česku to už dávno pochopili. Proto nepřišli, lépe řečeno, přišli v mizerném počtu. Vyčítat jim to, jak to udělal prezident Zeman, je nesmyslné a neprozíravé. Volební účast jen odráží realitu. Česká republika totiž není žádnou výjimkou, o Evropský parlament klesá zájem vytrvale, už více než 30 let.
